„Hráči mají úkol chránit brankáře. To je základ,“ říká kouč Litvínova Jaroslav Hübl.
Tuhle poučku zná od chvíle, kdy sám začal hrát hokej. Jenže po letošním čtvrtfinále pro něj má zase jiný rozměr. Možná právě kvůli ní už Litvínov není v play-off. V sérii s Karlovými Vary totiž hráči jen těžce skousávali, jak se skoro při každém útoku soupeř tlačí do brankoviště a nezřídka praští do jejich gólmana.
Dokonce střet s karlovarským dlouhánem Kumstátem odnesl brankář Franěk otřesem mozku. „Od určitých lidí jsem slyšel, že to byl záměr. Nechci někoho obviňovat, ale každý má nějakou taktiku a v play-off se vás snaží rozhodit,“ říkal litvínovský Petr Franěk.
Karlovarští se brání. „Tyhle střety se jen zbytečně dramatizovaly,“ tvrdí trenér Zdeněk Venera.
A útočník Lukáš Pech přidává: „Do Fraňka to byly většinou zákroky mimo brankoviště, nikdo nám nemůže vyčítat, že jsme do něj šli.“ Jenže to není pravda. Gólman je v hokeji výjimečným mužem. A to i co se pravidel týká.
Za každý kontakt s brankářem (vyjma náhodného střetu) má být útočící hráč vyloučen. A je úplně jedno, jestli k tomu došlo v brankovišti, nebo mimo něj. V pravidlech se dokonce přímo píše: „Brankář není lovnou zvěří jen proto, že je mimo brankoviště.“ „A v poslední době se to celkem trestá, což je dobře,“ všiml si slávistický kouč Vladimír Růžička.
Přesto se dá čekat, že se během semifinálových duelů kolem gólmanů něco semele. Kdyby vskutku někdo sepsal hokejový zákoník, hned vedle paragrafu o nedotknutelnosti by byl další: Snažte se brankáře za každou cenu rozhodit.
A to jakýmkoliv způsobem. I proto hráči do gólmanů najíždějí, nenápadně je sekají hokejkou, jindy jim zase při brzdění schválně obličej zasypou ledovou tříští. A nebo je prostě „hecují“ slovně. „Pak jsou tu beci, aby sjednali pořádek,“ říká litvínovský obránce Jiří Šlégr. „Zkrátka se s tím nemazlit.“
Jenže nemyslete, ani brankáři nejsou žádní andílci. Jakmile vidí, že je před nimi skrumáž, umí si dobře poradit. „Když vidím, že na mě někdo najíždí, dám hokejku před sebe.
Hráči to pak jde kolem hlavy a dostane strach,“ popisuje liberecký Marek Pinc. „Ručně to neřeším. To nechávám na obráncích.“ Jindy jim zase „pomůže“ šikovná sekera přes nohy či nafilmovaný pád. I to je brankářská taktika. I tak se kráčí k úspěchu.
Pinc: Když na mě jede hráč, dám mu hůl k hlavěVe čtyřech čtvrtfinálových bitvách proti Spartě pustil dohromady jen šest gólů. Brankář Marek Pinc zatím v play-off vystupuje jako velká postava libereckých Bílých Tygrů. „Puky ho jen trefovaly,“ zlobili se naštvaní sparťané. „Trefovat mě můžou občas, ale čtyři zápasy za sebou? No nevím, nevím,“ usmívá se blonďatý gólman. „Ale doufám, že mě budou trefovat i teď proti Slavii.“ V play-off jsou brankáři často terčem nevybíravých útoků. Soupeři je chtějí rozhodit. Jak se tomu v Liberci bráníte? A co když v okolí žádné obránce, kteří by vás chránili, nemáte? Jste opravdu takový kliďas, jak o sobě říkáte? Budete si v semifinále dávat na někoho ze slávistů speciální pozor? Jak dobře se znáte s vaším slávistickým protějškem Svobodou? Jaké má přednosti? Jak byste srovnal Spartu, kterou jste vyřadili, se Slavií? V čem spočívá síla Liberce? V sezoně jste Slavii třikrát porazili, ale všechny zápasy skončily velice těsně. Co rozhodne v play-off? Jak velkou motivací je pro vás nominace na mistrovství světa v Kanadě? |