Blanka Škodová nebyla jako malá typická holčička. Místo panenek ji lákal sport, a tak s mámou v obýváku trénovaly hokej. Postupem času byl ale obývací pokoj Blance malý, a tak se na zimním stadionu ve Šternberku přihlásila do kurzu bruslení a vlastně i k hokeji. „Docela mě to chytlo, bavilo mě hrát kolektivní hru s kluky, ale pořád mě to nějak táhlo do brány. Zkoušela jsem se tam dostat, ale tehdy nebylo místo, takže jsem to na rok ukončila. Po konci sezóny jsem na rok od hokeje upustila a začala jsem se věnovat jezdectví. Když ale začala nová sezóna, znovu mě to chytlo a shodou okolností mi tehdy volal pan trenér Smolík, jestli to nechci zkusit v bráně, protože nemají brankáře. Moje první gólmanské zkušenosti byly ty, že jsem rovnou odchytala zápas, takže to bylo docela zajímavé. Nějak jsme to ale zvládli a myslím, že jsme tehdy i vyhráli. Trenér mě chválil a od té doby jsem u toho zůstala,“ popsala své, poměrně netradiční, začátky mladá hokejistka na webových stránkách HC Olomouc.
V rodném Šternberku se nakonec založil i ženský tým, ten ale dlouho nevydržel, a tak se hokejistky stěhovaly do Uničova. Jenže tam vydržela Blanka Škodová dva roky a začala hledat jinou alternativu. Tréninky s ženami jí totiž nestačily. Útočiště tak našla v Olomouci, kde hokejové angažmá zkombinovala se studiem střední školy. Protože ale v hanácké metropoli ženský tým není, začala trénovat a hrát s chlapeckými týmy. „Pomohlo mi to ve všech směrech. Jak v osobním růstu, tak i co se týká hokejové stránky. Z tréninků a zápasů těžím více, než kdybych hrála jen za ženský tým. Určitě bych neoblékala reprezentační dres na mistrovství světa. Poznala jsem dobré kluky, kamarády. Je fajn, když jste v týmu jediná dívka a oni za vámi stojí a v kolektivu vás berou. Skoro denně nechybí samozřejmě vtípky, ale už jsem si zvykla a bez nich to nejde,“usmívala se osmnáctiletá brankářka.
V roce 2013, kdy Škodová už v šestnácti letech vypomáhala polské Osvětimi, se dočkala prvního velkého úspěchu. Na konci sezóny se mohla radovat z mistrovského titulu právě v polské lize a ocenění pro nejlepší brankářku. Velmi náročná sezóna ale přišla o rok později. Mladá gólmanka hostovala v ženském týmu v Karviné, a tak se zúčastnila i mezinárodní Ligy mistryň. Celý tým tehdy v roli outsidera odcestoval do Ruska, kde ale své soupeře pořádně trápil. Výborný zápas, i přes těsnou prohru 1:2 po samostatných nájezdech, odehrály hráčky Karviné proti Vídni, kde si Škodová připsala 47 zákroků a mnozí ji označovali za hvězdu utkání. Málokdo tehdy tušil, že brankářka jediného českého zástupce není úplně zdravotně v pořádku. „Když jsem nastupovala do zápasu, měla jsem teplotu kolem 38° a nebylo mi vůbec dobře. Pocitově to byl asi můj nejhorší zápas. Řekla jsem si ale, že to buď vypotím, nebo budu nemocná. Ze začátku to byl hodně těžký zápas, protože na puk jsem si sáhla teprve po pěti minutách. Pak nás ale začaly tlačit a práce jsem měla dost,“ přiznala pro klubový web HC Olomouc.
V sezóně 2014/2015 absolvovala rodačka ze Šternberka ještě několik menších turnajů, ale také dvě vrcholové akce. S národním týmem do 18 let odcestovala do Buffala, kde Češky skončily čtvrté, Škodová se ale umístila mezi třemi nejlepšími hráči turnaje z českého týmu, pak už ji čekal šampionát ve francouzském Rouenu s áčkem žen, kde se Češkám podařilo přepsat historii a vrátit se do elitní skupiny A. Z české extraligy pak olomoucké brankářce přibylo ve sbírce stříbro z finálového turnaje Final Four, kde oblékala dres Karviné.
„Musím říct, že za dobu, co hraji hokej, jsem tolik akcí během jedné sezóny ještě nezažila,“ řekla pro web olomouckého klubu. O rok později si úspěšné tažení s Karvinou zopakovala, když Karviňačky získaly druhé stříbro. Stejně tak znovu oblékla dres národního týmu na mistrovství světa žen, tentokrát v kanadském Kamloops. I přes velmi dobrý výkon ale Češky skončily ve čtvrtfinále. Pro nováčka skupiny to byl ale skvělý výsledek.
A jaký by byl žebříček akcí? „První, co mě napadne, je určitě Buffalo, protože v Americe je to něco jiného. Když na to vzpomínám, musím uznat, že nikde jinde jsme takové podmínky neměly. Druhá byla Francie, protože to bylo moje první seniorské mistrovství, a na to se také nezapomíná. Byla jsem tam v roli dvojky a počítala s tím, že většinu zápasů odchytá „Kakina“ (Klára Peslarová). Na druhou stranu na mě nebyl takový tlak, já si to užívala. Pak určitě Kamloops, kde byla světová elita a být součástí toho režimu bylo ohromně motivující, od práce každé jednotlivé hráčky, až po zázemí a přístup na celém mistrovství. A poslední by bylo Rusko. Byla to taky obrovská zkušenost, i když jsme tam byly jen v krátkém intervalu, asi pěti dnů. Měly jsme toho ale hodně, tři důležité zápasy. Jely jsme tam s tím, že jsme v pozici outsidera, ale o to líp se nám pak hrálo,“ tvrdila brankářka, která své první hokejové kroky dělala na stejném stadionu jako například útočník David Krejčí.
Nyní ale Škodovou čeká nová výzva. Po tom, co se nedávno začala věnovat i inline hokeji, byla pozvána také na mistrovství světa inline hokeje v italském Asiagu. „Byla jsem ráda, když jsem se o nominaci dozvěděla. Je zvláštní pocit, být na mistrovství součástí hokejového, jak inline, tak ledního týmu. Na mistrovství se těším, bude tam dobrý kolektiv. Je to pro mě ale úplně nové a nevím, do čeho přesně jdu,“ přiznala.
Česká republika se v minulém roce radovala hned ze tří zlatých medailí, když na mistrovství světa v brazilském Rosariu zazářili jak junioři, tak ženy i muži. A Češky by svůj loňský úspěch rády zopakovaly. „Chtěly bychom si vybojovat dobrou pozici pro čtvrtfinále, tento klíčový zápas zvládnout, a byly bychom hrozně rády, kdyby se opakovalo to, co loni. Bude to ale těžké,“ uvědomovala si talentovaná brankářka.
