V prvním kole play-off se totiž Sparta zatím musela obejít bez své zdravotně indisponované jedničky Tomáše Duby. A tým teď prohrává s Libercem 0:2. „Brankáři za to ale nemohou, naše nedostatky jsou ve hře,“ tvrdí Bříza.
Přesto Dubova nepřítomnost Spartu poznamenala, ne?
Pro nás je nepříjemné, že Tomáš nemohl do série naskočit. Takový je ovšem hokej. My jsme dali jen jeden gól, neproměnili jsme iks šancí. To nemá s brankářem nic společného. Nedostali jsme laciné góly, které by se brankářům daly připsat.
Jak se vám tedy zamlouvaly výkony Dubových zástupců Štefla s Valentem?
Tlak v play-off je jiný. Extrémní. Vezměte si právě Liberec, který v posledních dvou play-off vypadl brzy. Kritiku tam sklidil i reprezentační gólman Milan Hnilička, který nesplnil jistá liberecká očekávání. Play-off je vážně něco jiného. Tihle kluci to prostě hrají poprvé. A jde o to, jak jim mužstvo pomůže.
Radíte jim i vy osobně?
Jediné, co opravdu funguje, je podpora. A tu mají.
Chodíte teď, ve chvíli nouze, hráče do kabiny povzbuzovat?
Určitě. Na Spartě držíme heslo „Vyhráváme i prohráváme všichni“. Držíme to i teď. Vím, jak se hráči cítí. Kluci potřebují pocit soudržnosti. Předloni jsme taky v play-off proti Zlínu prohrávali 0:2 a obrátili to na 4:2. Jistě, máme manko. Ale chceme to smazat.
Takže po dvou prohrách není z kabiny slyšet žádný křik, nýbrž právě povzbuzování?
Jako hráč jsem ve vyřazovacích bojích odehrál dost zápasů. A nadstavbovou část nikdy nevyhrálo mužstvo, v němž by docházelo k nějakým takovým konfliktům.
Ale zatím prohráváte 0:2.
S vývojem série jsme samozřejmě nespokojeni. V prvním zápase nás Liberec jednoznačně přehrál, nepřiblížili jsme se výkonu pro play-off. V druhém zápase to už částečně bylo podle našich představ, ale doplatili jsme na špatnou produktivitu v přesilových hrách. Respektive: na nulovou produktivitu. Jeden vstřelený gól za 120 minut hry hovoří za vše. Liberec nás předčil v nasazení, důrazu i v malých soubojích, které rozhodují.
