Bříza dobře ví, že když kotouč nezastaví, Sparta bude Vsetínu obtížně oplácet. Fanoušci trnou. A co teprve gólman... Co mu běží hlavou?
"Myšlení zúžím jenom na puk, led a tým," tvrdí Bříza. "Beru to střídání po střídání, krůček po krůčku." Občas usilovně odhání myšlenky na jiné věci. Raději si rychle uvědomí, který soupeř drží hůl na levé straně a který na pravé. V přerušení obvykle kouká pod sebe a holí vymetá sníh ze svého teritoria. Spoluhráči k němu přijíždějí, poplácání doprovodí povzbudivými slůvky.
V tísnivém stresu si ovšem Bříza libuje. Jako masochista. Nebo osoba drogově závislá.
"Možná máte pravdu," poví s úsměvem. "Asi ten adrenalin potřebujeme, je to báječný pocit hrát finále." Soustředění začíná dávno před utkáním. Bříza hodně intenzivně prožívá napínavý čas play off.
"Petr ví, jak těžce se do finále dostanete, váží si toho víc než mladí," míní sparťanský trenér František Výborný.
Sparťanský gólman zpravidla bývá v dubnu doma protivnější. Jeho paní by poznala, že se chystá velký mač, i kdyby právě přiletěla z Marsu. "Něco jako finále nemůžu vyndat z hlavy," vypráví Bříza, proč se nedokáže absolutně odreagovat. "Nedá se vytáhnout jako cédéčko a pak ho tam zase vrátit." A tak mu hokej v mozku "straší" pořád.
"Nemám zvláštní postupy, žádná kontrola dechu nebo soustředění se na určité body," říká. "To jsem dělal dřív. Pak jsem na něco z toho zapomněl a byl úplně vyřízenej." Nespoléhá na talismany, nepolyká alkohol na kuráž. Ale svoje zvyky neprozradí: "Hlavu prostě přepnu jenom na hru."
Psychické vypětí nekončí ani po zápase. Dá to někdy velkou dřinu aspoň na pár hodin usnout. "Tělo prostě pracuje dál. Převaluju se, občas vstanu a zapnu televizi nebo počítač. Někdy pomůže prášek. Dvě piva? To nezabírá, musel bych si jich dát o dost víc!"
