Brno - SlovanPřípravné utkání se hraje ve čtvrtek od 18 hodin v hale Rondo. Až dnes se podle zdravotního stavu domácího týmu rozhodne, zda se bude hrát klasicky na 3 x 20, nebo na 4 x 15 minut. Vstupenky je možné zakoupit od 12 hodin v hlavní pokladně haly Rondo (nově z ulice Křídlovická). |
"Tam už byla naše hra mnohem lepší než v Bratislavě. Mohlo to skončit i remízou, i tak jsme ale byli spokojení," uvedl brněnský trenér Vladimír Jeřábek.
Jeho tým totiž začal trénovat na ledě až minulou neděli, tedy později než ostatní. "Dohodli jsme se tak se stavbaři v hale i s vedením. To zpoždění bylo znát jen při prvním zápase v Bratislavě, jinak tím nic neztratíme," ujišťuje kouč.
Kometa se stále zaměřuje především na kondici, taktická stránka je zatím vedlejší. "Třeba přesilovky ještě vůbec netrénujeme," sděluje Jeřábek. "Řekli jsme si jen základy k zodpovědné hře v obraně a v útoku na hráče apelujeme, aby místo kombinace víc stříleli."
Dnes však bude chtít Kometa rozhodně vyhrát. "Hlavně kvůli lidem. Aby si nemysleli, že nám prohry nevadí," oznamuje trenér, kterému víc vrásek než porážky přidělávají trable s pravými křídly. Ke zraněným Eratovi, Pospíšilovi (do hry by měli naskočit příští úterý) a Balejovi přibyl i Jaroslav Svoboda.
Podle jeho stavu se až dnes rozhodne, zda se utkání bude hrát na 3 x 20, nebo 4 x 15 minut. "Pokud bychom měli jen deset útočníků, nemá druhá varianta smysl," podotkl Jeřábek. Zdraví dnes rozhodne také o startu brankáře Sasu Hoviho.
Golonka nohu Dandovi zlomil nezlomil
Jozef Golonka (vpravo) a Martin Straka Bývalo jedno, jestli přijela Kometa do Bratislavy nebo Slovan do Brna. Tahle utkání měla možná větší náboj než souboj s tradičně nenáviděnou Spartou. Nacionalismus se projevoval zvlášť u slovenského publika. Přelom 50. a 60. let. To byla doba, kdy Kometa vládla československému hokeji dost neohroženě, jenže Slovan se ji snažil stíhat a zůstával častým korunním princem. Kometa měla v kádru vytříbeného technika a slušňáka Bronislava Dandu, Slovan zase dravce Jozefa Golonku, kterému se přezdívalo Žiletka. Doma ho milovali, ale venku... Nenáviděli ho. V sezoně 1960/61 se hrálo v Brně. Domácí nakonec vyhráli 4:3, ale minutu před koncem se strhla tvrdá mela. Golonka dojížděl za bránou Dandu, který se chystal založit protiútok. Ti dva se srazili a brněnského miláčka museli odnést z ledu. "V plné jízdě ho chci přeskočit, ale nevyskočil jsem dost vysoko. Cítil jsem, že jsem o něj zakopl. Broněk se chytá za nohu, diváci šílí. Vstávám, ale hned umantinelu jsou fanoušci. Nějaký voják mě tluče po hlavě, druhý drží za přilbu, nemůžu utéct. Přece jsem se jim vytrhnul. Z brány vybíhá Náčo (Vladimír Nadrchal), za ním Kasper a Olejník. Rukavice a hokejky letěly z rukou a vrhají se namě," popisuje vřavu Golonka ve svých vzpomínkách. Rozvášnění brněnští fanoušci se však nespokojili s vítězstvím a odchodem útočníka Slovanu do kabiny. "Nepomohli nám ani příslušníci bezpečnosti. Venku na nás čekaly desítky, možná stovky zuřivců. Bránili jsme se hokejkami, ale i tak jsme utržili nejeden úder, než jsme se dostali do autobusu. Okna už měl vytlučená." A ještě přišla dohra. Golonku si pozvali na disciplinárku, že prý Dandovi zlomil kotník. Ukázali mu rentgenový snímek, jenže šlo o podvrh. Špinavá hra se tak hrála i s Dandou, který o tom neměl ani tušení... A Golonka dostal distanc, kvůli kterému prošvihl i mistrovství světa ve Švýcarsku. O 13 let později se stal jiný kuriózní případ. Hrdina Kanadského poháru 1976, brankář Vladimír Dzurilla, se stal ve Slovanu nechtěným už před sezonou 1973/74. Bylomu teprve 31 let, ale vedle sebe měl mladého a taktéž výtečného Sakače. Co s nimi? Slovan se tím nechtěl moc zabývat, Dzurillu však pustit odmítal. Ten už si tak plánoval, že půjde dělat strojaře do automobilky. Nakonec ho bafuňáři uvolnili do Košic, jenže když na funkcionáře z východu čekal gólman na letišti, nepřiletěli. A tak volal překvapeným brněnským funkcionářům, kteří už ho pustili ze zřetele. V deset večer už stálo u Dzurillů auto s brněnskou espézetkou, za hodinu zavírala pošta. "Zavolal jsem ještě Náčovi, co by tomu říkal. Byl rád, že prý budem zase vedle sebe chytat jako v reprezentaci. Kdyby nechtěl, tak bych do Brna nešel. Rychle jsme poslali přestupní lístky," vracel se k přestupu ve své knize Dzurilla. V říjnu už chytal na Slovanu. Sakač mu nepodal ruku, ale zdejší publikum ho milovalo. "Zůstal jsem stále jejich Vladom," měl radost. A co ony zmíněné debakly? Pro zajímavost tedy v sezoně 1959/60 dostal Slovan v Brně 12:1. Za dva roky to bylo v Bratislavě 10:1. Opět pro domácí. |
