Čtyřiadvacetiletý hokejista těžko snáší, že za jedenáct kol první ligy ještě nebodoval. Ta nula ho doslova provokuje. "Jsem typ hráče, který si to hodně bere, ale takový je život. Jednu dobu to tam padá a jednu nepadá," krčí Čuřík rameny.
"Člověk na statistiky kouká a nemůže být spokojený s tím, že po jedenácti kolech nemá ani bod. Na druhou stranu útěchou je, že se daří mančaftu. Mě osobně ale má bilance štve. Musím se s tím poprat, aby se to změnilo."
Trenéři Hanáků Fiala s Vlkem ale hlavně po Čuříkově formaci vyžadují kladná čísla v kolonce plus/minus. Tedy statistice vykazující pobyt na ledě při vstřelených a obdržených brankách. Skvěle bruslící útočník je na nelichotivých mínus dvou.
"Hlavní úkol máme nedostat gól. Zatím se to daří. V Chomutově jsem nehrál ve čtvrté, ale ve druhé pětce a dostali jsme dva góly. Když dáme branku, je to jenom plus," uvědomuje si Čuřík.
Málokdy se sklání na buly v útočné třetině. S křídly Bordowskim a Haluzou nedostávají tolik prostoru na ledě. "Jsme ve čtvrté lajně a na led chodíme s úkolem neinkasovat. Hraji, i když hraní by mohlo být víc. Nechtěl bych to rozpitvávat," podotýká Čuřík. "Hlavně že se daří celému mančaftu. Jsme třetí, panuje pohoda."
A hbitého forvarda těší, že může být její součástí. Hanáci před sezonou vydatně posílili ofenzivu. Udržet se v kádru nebyl snadný úkol. "Určitě byl úspěch se v týmu udržet. Několikrát jsem říkal, že v Olomouci jsem spokojený a chtěl bych tady delší dobu zůstat. Všechno ale záleží na trenérech a na vedení," uvědomuje si. "Každý by měl mít určitý respekt, než se chlácholit tím, že má jisté místo."
Čuříka neuvidíte špendlit soupeře na mantinel. Se 71 kilogramy k tomu nemá ani nejlepší předpoklady. Stejně tak ho ovšem neuvidíte šetřit krokem. "Nejsem hráč, který by jezdil a srážel se po celém kluzišti. Snažím se využívat mých předností, což je bruslení. Můj děda do mě odmalička meldoval, že hokejista musí umět bruslit," vzpomíná Čuřík.
"Děda trénoval také s Bukačem v Motoru Budějovice v osmdesátém pátém. Hrál i hokej, takže nebýt jeho a rodiny, vůbec bych se do mužského hokeje nedostal. Bohužel je už čtyři roky po smrti."
Čuříkovi se líbí hra třineckého Peterka či Prospala z NHL. "A taky Rastislava Špirka z Pardubic," doplňuje jméno jen o rok staršího a dva centimetry vyššího centra. Doroste jednou do jejich kvalit?
