Po dvou porážkách Motoru vychytal v posledních dvou zápasech v Prostějově a v Benátkách nad Jizerou dvě cenná vítězství. V žádném z utkání, do nichž od svého návratu naskočil, nepustil víc než dva góly. Dostal se i do nominace na mistrovství světa dvacetiletých a v Benátkách si ve středu připsal už třetí nulu v sezoně.
Právě on by se mohl stát jedničkou Motoru pro boje o postup do extraligy.
Play-off jste si nanečisto vyzkoušeli už teď. Dva zápasy ve dvou dnech. Jaké byly?
Bylo to trochu náročný. Ne ani tak fyzicky jako spíše na cestování. Hráli jsme dvakrát venku a z Prostějova jsme se vraceli domů a druhý den hned vyráželi do Benátek. Člověk je pak z autobusu trochu přesezený.
A výsledkově?
Dali jsme si cíl šest bodů a to jsme splnili. Že jsem k tomu přidal v Benátkách nulu, to je práce celého týmu. Musím říct, že v Benátkách to byl super zápas, přijeli za námi fanoušci a jsem rád, že to takhle dopadlo.
„Věřím si na víc věcí. Třeba v rozehrávce nebo třeba když jdu za branku. Když vyjedu, už dokážu dobře odhadnout, co stihnu, a co ne.“ |
Benátky jsou sice deváté, ale nula to zadarmo nebyla. Musel jste pochytat 26 střel.
Měli hodně přesilovek. Asi tím to bylo. Benátky jsou mladý tým. Rvou se o každý centimetr, jdou do brány se vším, co mají. Byl jsem rád, že takový zápas přišel pro celý tým. Po těch dvou porážkách jsme se potřebovali trochu chytnout.
Za Motor jste v této sezoně zatím odchytal 24 zápasů. Máte průměr pod dvě inkasované branky na utkání. Ani jednou jste neinkasoval víc než dva góly a v procentuální úspěšnosti jste na třetím místě v lize. Co tomu říkáte?
Když jdu na led, tak se snažím nedostat žádný gól, takže tohle neřeším. Chytám, co mě trefí. Ale vážně. V tomhle mi hodně pomáhá celý tým. A ve finále i ty tři moje nuly jsou výsledkem celé obrany.
Zdá se, že po návratu z Benátek jste chytil svou šanci. Trumfnete si o sobě říct, že máte formu?
Forma? To je hodně momentální věc. Snažím se na to moc nekoukat. Teď si užívám, že každý den můžu trénovat a chytám hodně zápasů.
Ale neříkejte, že to s vaším sebevědomím nic nedělá.
Věřím si na víc věcí. Třeba v rozehrávce nebo třeba když jdu za branku. Když vyjedu, už dokážu dobře odhadnout, co stihnu, a co ne. To sebevědomí je o dělání malých věcí na ledě, které ve finále pomáhají k celkovému výsledku týmu.
Jak vám v tomhle ohledu pomohl měsíc, který jste kolem Vánoc strávil v Kanadě?
První týden jsem byl s devatenáctkou na turnaji. Odchytal jsem skoro celý a byla to dobrá zkušenost. Pak jsem odjel na dvacítky, tam jsem byl jako trojka. Jen jsem trénoval. Na druhou stranu jsem měl hodinu denně pro sebe s panem trenérem z Liberce. Musím říct, že jsme řešili různé menší technické věci, bruslení nebo jak přejít z velkého hřiště na malé. Kdybychom hráli třeba ve Vítkovicích a pak v Budějovicích, tak už to pro mě není takový problém.
To v nejbližších měsících asi nevyužijete, ale blíží se play-off. Půjdete do něj nejhůře z druhého místa a vaše momentální výkony naznačují, že byste do něj mohl vkročit jako jednička. Co vy na to?
Byl bych určitě rád. Ale tohle je spíš otázka na trenéry. Počítám, že se rozhodnou po základní části. Play-off bude jiná kapitola sezony. Uvidíme, jak to dopadne. Po pondělku to asi budou vědět všichni.
