"Ne, dělám si legraci. Petra je na mě pyšná. Toho ocenění jsem dosáhl i díky ní," dodal už vážným tónem.
Eliáš se poprvé v kariéře stal nejlepším českým hokejistou, když po čtyřech letech kralování sesadil z trůnu právě Jágra. "Zařadil jsem se tak mezi legendy, což je pro mě obrovská čest."
Vážíte si té trofeje víc než Stanley Cupu?
Tohle je individuální cena a mezi nimi patří k největším. Získal jsem ji doma, kde jsem prožil své mládí a naučil se hokej. Teď vím, že svou práci dělám dobře.
Věřil jste, že na ni v éře Jaromíra Jágra ještě dosáhnete?
Jsem rád, že jsem to byl právě já, kdo mu po tak dlouhé době sebral hokejového zlatého slavíka. Jarda patří k nejlepším hokejistům, předvádí to každý rok. Přesto si myslím, že máme dost dalších kvalitních hráčů, kteří by si ho v minulých letech zasloužili.
Tušil jste, že by to letos mohlo vyjít?
I když nerad čtu noviny, tak moji rodiče ano. Ti průběžně sledovali hlasování a podávali mi reference. Já sám jsem byl se svou sezonou spokojený, ale to neznamená, že vyhrajete. Kdybych neměl tak dobrou první polovinu, dopadlo by to jinak. Pak jsem měl totiž rezervy. Naopak hlavně Martin Havlát měl závěr fantastický.
Před vyhlášením jste říkal, že na trofej máte spoustu volného místa doma ve vitrínách. Vejde se tam příští rok další, nebo je budete muset zvětšit?
Spíš zpevnit, aby tuhle těžkou trofej unesly. Veškeré moje ocenění mají rodiče v mém pokojíčku v Třebičí. A prostor si určitě udělají.
Když člověk vyhraje Stanley Cup, znamená to několik dní oslav. Tušíte, jak to bude vypadat teď?
Taky to zapijeme, ale určitě to nebude několikadenní flám. Je to individuální trofej, ale velkou roli v tom hrají spoluhráči a tým. Proto děkuju klukům. Jsem pyšný, že jsem v průběhu dvou let ustál některé nepříjemné věci. Tohle je teď pro mě zadostiučenění.
Spolu s Martinem Strakou jste jediným účastníkem vyhlašování. Bylo jasné, že přijedete?
O tom, že bych chyběl, jsem vůbec neuvažoval. Odvolat mě mohlo jedině vedení New Jersey, protože mám deset týdnů po operaci, tak jsou nervózní a už by mě chtěli zpátky. Ostatní ale chápu, protože jsou zvyklí trénovat v zahraničí a dělají to tak už roky. Myslím, že by příště bylo rozumné termín vyhlašování změnit.
Mluvil jste o zdraví, jak se cítíte?
Stoprocentní to ještě není, ale dělám obrovské pokroky. Aspoň to tak cítím. Posledních čtrnáct dnů chodím na led a dělám, co mě mi zdraví dovolí. Snažím se vrátit do kondice, uvidíme, jak bude tělo reagovat.
Ve Varech jste se setkal i s reprezetačním koučem Vladimírem Růžičkou. Bavili jste se už o olympiádě?
Na ni myslí každý od konce uplynulé sezony. U nás v Jersey se o ní začalo mluvit hned po bojích o Stanley Cup, pokračovalo to na mistrovství světa a po konci sezony to bylo ještě aktuálnější. Hraje se ve Vancouveru, v Kanadě, což je hokejová země. Bude tam o to obrovský zájem, čeká nás výborné zázemí. Přijedou nejlepší z nejlepších a já věřím, že ještě máme dost silný tým, abychom uspěli. Je potřeba, aby jeli ti správní kluci a tým společně pracoval. I když nás čekají klubové povinnosti, musíme už mít olympiádu vzadu v hlavě. Bude to jeden z vrcholů mé kariéry.
Jste připravený, že budete i kvůli vítězství ve Zlaté hokejce jedním z lídrů českého týmu?
Nemyslím si, že tohle ocenění znamená, že by měl být člověk lídr. Přesto si myslím, že tuhle pozici zvládnu, mám ji rád. To ale neznamená, že bych měl být vidět bodově.
Co tedy?
Spíš jde o to mít slovo. A hlavně dobře pracovat a umět se přizpůsobit spoluhráčům a týmu. Podřídit se úspěchu. Tohle v sobě mám, dokázal jsem si to v průběhu kariéry, protože u nás v Jersey musím dělat kompromisy. Těším se na tu roli.
Říkal jste, že "ještě" máme dobré mužstvo. Znamená to, že se bojíte o budoucnost českého hokeje?
Já teď o prázdninách chodil do školy, abych si udělal trenérskou licenci B. Člověk tam zjistí, že se u nás informace předávají správným způsobem. Teď jde o to, aby je pak trenéři uměli vštípit i hráčům. Hokej u nás pořád patří k nejoblíbenějším sportům. Chápu, že je pro rodiče drahý, ale i tak to stojí za to. Do zámoří odcházelo čím dál víc mladých hráčů i s tím, že neměli reálnou šanci se prosadit. Bylo by dobré, kdybychom si vzali příklad ze zemí, kde to tak funguje.
Z koho například?
Třeba ze Švédů. Tam nenechávají kluky odcházet až ve dvaadvaceti. Mají skvělou základnu, vyhrajou se v jejich ligách a všechno navazuje. Starší předávají zkušenosti, mladí se posouvají a pak se nemůže stát takový propad. Ale v životě jde všechno nahoru a dolů a myslím, že i český hokej bude zase na špici. Je potřeba, aby se staří hráči jako Martin Straka vraceli a zkušenosti předávali.
Jaký typ trenéra z vás bude? Impulsivní jako Vladimír Růžička?
Myslím, že trochu ano. Trenér v sobě musí mít oheň, takové to nečekané. Aby se hráči cítili na hraně. Zároveň ale hokejista musí být v pohodě, to vidím sám na sobě. Když člověk není v psychické rovnováze a hokej si neužívá, nikdy výsledků nedosáhne. I když na ně má potenciál.
Co vás na trenéřině láká?
Spolupráce s dětmi a předávání zkušeností. Neříkám, že bych už chtěl končit s hokejem, ale je dobré myslet na zadní vrátka a rozšiřovat si obzor. Když člověk dělá hokej od pěti let, pak nemá moc možností. Hokej mi dal šanci žít skvělý život, mít vynikající zázemí. Proto by bylo fajn předávat zkušenosti dál.
Už máte hotové zkoušky?
Ty jsou rozdělené na dvě části, tu druhou bych měl dodělávat v nejbližších dnech.
Jaký jste student? Musíte se hodně šprtat?
Když člověk patnáct let nechodí do školy, chvíli mu trvá, než se donutí učit. Manželka ale může potvrdit, že jsem byl poctivý, četl a zůstával na přednáškách. I když mi to kolikrát nebylo příjemné, když je venku hezky.
Byl jste u testů nervóznější než před zápasem?
Určitě. Při zápase si věřím, znám ty situace a může je kontrolovat. U zkoušek to moc nešlo.
