"Váhal jsem, ale nelituju toho," uvedl Bokroš, který v roce 2004 dovedl Zlín k historickému titulu. "Když jsem zjistil, že Tonda má dvě děti, uklidnilo mě to," dodal.
Jaké to bylo?
Měl jsem strach, i když to není nejsilnější auto. Ale rychlost i akcelerace jsou vysoké. Je neuvěřitelné, jak jezdec dokáže na dvou metrech auto otočit. Z adrenalinových věcí mi chybí už jen skok padákem.
Ten bude příště? Nebo vyzkoušíte bungee jumping? Do toho bych nešel, ale do padáku asi jo. Adrenalin ve mně pořád je, proto jsem uvítal také jízdu v závodním autě.
Liší se míra adrenalinu, který jste v sobě během jízdy cítil, s tím, co zažíváte při hokeji?
Tady se musíte spolehnout na kolegu, je to padesát na padesát. V hokeji se spoléháte minimálně na patnáct lidí. Ale dělám ho celý život, raději zůstanu u něj. Neměnil bych.
Sledujete motoristický sport?
Že bych si kvůli tomu zapnul televizi a sledoval ho, to ne. Ale když se syn dívá třeba na formule, podívám se s ním.
Co teď vůbec děláte? Nenudíte se?
Mám spoustu času, ale nenudím se. Doma jsem udělal veškerý audit. Spoustu věcí jsem měl nahraných na videopáscích, tak jsem to vypaloval na cédéčka. Zabralo mi to čtrnáct dní. Samozřejmě se věnuji i hokeji. Sleduju všechno - extraligu, druhou ligu, juniory. Pracovně i nepracovně se často pohybuju ve Zlíně, samozřejmě jsem si nenechal ujít čtvrtfinále se Spartou.
Jak jste ho prožíval?
Z hlediště je to samozřejmě jiné. Vždycky někoho potkáte, dáte si skleničku. Ale zároveň si uvědomíte, že život není jenom hokej. Každý má své starosti. Je třeba si tím projít, člověka to obohacuje.
Nemrzí vás, že play-off sledujete jen jako divák?
Lhal bych, kdybych řekl, že mi to nechybí. Ale nejprve se do něj musíte dostat. A já měl špatnou sezonu. Neodvedl jsem práci, která se ode mě očekávala. Mělo to své důvody. Moje angažmá v Českých Budějovicích bylo negativní i v tom smyslu, že se o mně pořád psalo, byl jsem dlouho na pranýři. Měl jsem obrovskou důvěru, přesto jsem neuspěl, tím pádem můj trenérský kredit hodně klesl. Asi budu mít problém sehnat další angažmá.
Opravdu?
Jsem realista, nic si nenamlouvám. Snažím se na věci dívat střízlivě. Každý samozřejmě vzpomíná na nejlepší věci, přesto nežiju v oblacích.
Znamená to, že žádnou nabídku jste zatím nedostal?
Ne. Po této sezoně to bude velice těžké. Sice to může přijít ze dne na den, ale nepředpokládám, že mě někdo osloví. Ale třeba je mé zklamání příliš veliké a svůj problém prožívám víc, než je nutné. Třeba si na mě někdo vzpomene. Mou výhodou je, že můžu být chvíli doma. Kamarádi mi dokonce říkají, že budu ještě rád vzpomínat na to, jak jsem seděl na zadku. Ale mě to štve. Dělám pořád stejně, k úspěchu i neúspěchu stačí málo.
Vzal byste i prvoligový klub?
Kdyby měl prvoligový tým ambice postoupit, tak jo. Jako Hořava v Ústí nad Labem. Ale abych byl někde patnáctý? Nevím. Byl by to velký krok zpátky.
Nelitujete toho, že jste loni v létě nabídku Českých Budějovic přijal?
Vůbec. Když do něčeho jdu a rozhodnu se, nelituju toho. Rozhodl jsem se já, nikdo mě do toho netlačil. Mrzí mě jen to, že úkol jsem nesplnil. Přitom předpoklady k tomu byly. Proč se nepotvrdily? Nebudu střílet na dálku.
