Slávisté se v utkání museli obejít bez řady zraněných hráčů: Endál s Holcem mají zlomené ruce, Jaškin přetržené vazy v koleni a Sklenář nehraje od derby se Spartou. K tomu se musí připočíst vyhazov nevýrazného Štefanky.
Místo nich nastoupila řada juniorů: Žejdl, Slavíček, Poletín nebo Barák. Pražané za soupeřem herně zaostávali, všechno ale nahradili buldočím zaujetím a bojovností. A pokud chtějí uspět i v dalších duelech, budou muset hrát se stejným zaujetím.
Takový styl vás musí stát spoustu sil. Jak dlouho to jde vydržet?
Měli jsme letní přípravu, tak budeme doufat, že co nejdéle. Na únavu se vymlouvat nemůžeme, protože úspěchů můžeme dosáhnout jedině touhle cestou. Bojovat do poslední vteřiny a nic nevzdávat. Proti Třinci to ani jinak nešlo. Je první a má suverénně nejlepší mančaft v lize. Navíc hrajeme až v neděli, takže stihneme zregenerovat.
Na začátku třetí třetiny jste dostali gól na 1:3. Ještě jste věřil v obrat?
Takový stav je nepříjemný, ale když dřete, tak se v hokeji může stát cokoli. A vidíte, potvrdilo se to.
Pomůže vám takové vítězství psychicky?
Samozřejmě. Zvlášť když musíme vyhrávat, abychom se odpoutali od spodku tabulky.
Čím to, že Slavii jdou letos tak nájezdy? Zvládli jste všechny tři.
Těžko říct, samozřejmě je k tomu potřeba velké štěstí. Několikrát se od nás odvrátilo v posledních zápasech, kdy jsme si dali pár hloupých vlastňáku po odrazu od nohy, tak nám přeje aspoň v prodloužení.
Svůj první nájezd jste neproměnil. Věřil jste si u toho druhého?
Při prvním jsem vystřelil na lapačku, trefil jsem brankáře do rukávu a od něj se puk odrazil do tyče. Kdybych si pak nevěřil, tak to ani nemá cenu jezdit. Ale je jasné, že takovou vnitřní nervozitu tam budu mít asi pořád.
Chvíli předtím málem rozhodl Kohn, jehož nájezd dlouho zkoumal videorozhodčí. Jak vám bylo?
Přišlo mi divný, že tu situaci zkoumají, když puk skončil v rohu. Byl by zázrak, aby se z branky odrazil do takových míst. Ale jistý jsem si samozřejmě nebyl.
