Kdy vaše problémy začaly?
Už ve třetím zápase jsem si natrhnul postranní vazy v koleně. Pak jsem stál měsíc a půl a potom, když jsem se měl vrátit do zápasů, tak přítelkyně Andrea rodila a já chtěl zpátky do Česka. Po návratu mi nějakou dobu trvalo, než jsem se do toho dostal a získal zápasovou rychlost a herní pohodu.
Potom už to bylo lepší?
Od půlky sezony jsem začal hrát s Tomášem Kaberlem a zlepšilo se to, jenže do toho přišla další zranění. Dostal jsem pukem do ruky, ve dvou místech jsem to měl zlomené a nemohl jsem udržet hokejku. Do toho nepočítám další zranění, kdy jsem dostal asi třikrát pukem do obličeje. Ta sezona byla smolná.
Smolná byla i pro Toronto. Neprošli jste do play-off.
Vyvrcholilo to tím, že jsme sice v posledním zápase porazili Montreal, jenže New York porazil New Jersey na penalty a my tak neprošli do play-off. A Toronto mělo smůlu často. Byly zápasy, kdy chybělo pět šest hráčů, a nebyli to členové třetí čtvrté lajny, to chyběla první druhá lajna. Sundin, Peca, Tomáš Kaberle, Rusi Antropov a Ponikarovsky, co hrajou první druhou lajnu, chyběli půl sezony.
Vy jste se navíc musel obejít bez svého oblíbeného čísla 13, které v Torontu nosí kapitán Sundin. Jak jste to řešil?
Třináctku jsem nemohl získat, to bylo dané. Tak jsem si vzal číslo 73, protože v NHL je na dresech sedmička hodně podobná jedničce. Myslel jsem si, že to bude stejné, ale přišel třetí zápas a zranění kolene. A když jsem se pak vrátil, tak jsem během dvou tří zápasů dostal dvakrát pukem do obličeje a říkal jsem si, že to změním. Ani hra nebyla taková, jak jsem si představoval. Otočil jsem to na 31.
Pomohlo to?
Tolik zranění, co jsem měl v Torontu za sezonu, jsem neměl v Tampě za devět let. Ale věřím, že štěstí budu mít i s číslem 31 nebo jakýmkoli jiným. Dělám všechno pro to, aby další sezona byla lepší. Už jsem začal s přípravou.
Jak jste si po letech na Floridě zvykal na kanadskou zimu?
Bylo to těžké. V Torontu třeba týden nevyjde sluníčko, je mlha, zima a sněží nebo prší, dělalo mi to problémy. Ale začátky jsou všude těžké a já jsem si na to postupně zvyknul. Kluci mi pomohli, přijali mě perfektně. Hlavně Tomáš Kaberle a Mats Sundin. Byl jsem hodně překvapený, protože Mats je jedním z nejstarších hráčů v Torontu a patří k nejlepším hráčům na světě. Staral se o mě hodně, což mě překvapilo. S těmi dvěma jsem tam největší kamarád.
A co rodina, jak jste zvládal otcovství?
S malou (dcerou Terezou) je hodně starostí, takže proto asi ani letos nevyjde svatba, kterou jsme s přítelkyní Andreou plánovali.
Čím jste se utěšoval?
Celou sezonu jsem se těšil na nové Ferrari F430, které jsem si pořídil. Už během sezony jsem dostal knížku, kde jsou fotky, jak se to konkrétní auto vyrábí od káry, jak do ní dávají motor a tak. Je to krásná knížka od Ferrari.
Vy už jste ale jedno ferrari měl.
Měl jsem ojeté Ferrari 360 Modena ve žluté barvě, ale to jsem loni prodal. A zařídil jsem si koupi úplně nového. Objednal jsem si červenou F430, poskládali mi ho na míru. Je tam uvnitř červená kůže prošitá žlutou nití, navigace a už ani přesně nevím, co ještě dalšího.
Budete mít vůbec čas s tím autem jezdit?
Na modeně jsme najeli 15 tisíc kilometrů, z toho táta devět a já šest. To auto jezdí jenom přes léto.
Svezete i rodinu?
Dcerce jsem slíbil, že pojedeme na fotbal. Mám pro ni už i sedačku.
Na předchozím ferrari jste měl na poznávací značce dvě třináctky. Co tam budete mít teď?
Snad to vyjde zase. Aspoň tam, když už ne na drese.
 Pavel Kubina si udělal radost novým Ferrari F430 |
 Pavel Kubina si udělal radost novým Ferrari F430 |
 Pavel Kubina si udělal radost novým Ferrari F430 |
 Pavel Kubina si udělal radost novým Ferrari F430 |
 Pavel Kubina si udělal radost novým Ferrari F430 |
 Pavel Kubina si udělal radost novým Ferrari F430 |
 Pavel Kubina si udělal radost novým Ferrari F430 |
