"Žiju a dělám všechno," hlásí rodák z Havlíčkova Brodu, který za měsíc (3. srpna – pozn. red.) oslaví 70. narozeniny. Mistr světa z roku 1972, jenž coby hlavní kouč dovedl juniorskou reprezentaci k jediným dvěma světovým titulům v letech 2000 a 2001, aktuálně čeká na protézu.
"Ještě minimálně dva měsíce to bude trvat," prozradil Holík. "Ale chodím normálně o berlích i po zahradě. A vážím si každého dne. Hlavně kvůli vnoučatům," našel nový smysl života. "Chtěl bych se dožít toho, aby oba hráli v NHL. A nemuseli se živit podvody jako většina našich politiků," doplnil.
Starší ze dvou Holíkových vnuků, devatenáctiletý David Musil, v sobotu podepsal vstupní tříletou smlouvu do NHL s Edmontonem. "David je dobrý obránce, ale na můj vkus moc hodný," říká Holík o prvorozeném synovi bývalého reprezentačního obránce Františka Musila. "Adam, to je zase hajzl, jako jsem byl já," usmívá se. "Je to lepší hokejista, centr, pravák. Je po mně," vidí se ve svém pokračovateli.
Sportovní geny však zdědily také obě vnučky. "Té od zeťáka je dvacet a dělá mi velkou radost. Studuje v USA na univerzitě a patří k nejlepším, navíc hraje velmi dobře volejbal," pochvaluje si Holík. "Bobby má holku, která taky sportuje, jezdí parkur. Všichni čtyři propadli sportu," připomíná i dceru svého syna Roberta Holíka.
Vnoučatům se snaží pomáhat i se školními starostmi. "Zrovna teď jsme s jedním probírali dějepis, první a druhou světovou válku, první republiku," líčí Holík. "Dělal zkoušky, tak jsme se spolu bavili. A musím říct, že dneska mladí vůbec nic nevědí. Ani co se stalo v letech 1968 nebo 1989," lituje.
Naopak Holík popírá zažité zkazky o hokejistech, kteří nemají v hlavě nic jiného než puk. Přestože s Jihlavou z jejího celkového počtu 12 mistrovských titulů vybojoval sedm coby hráč a další čtyři jako trenér, patří mezi sečtělé. "Čtu opravdu hodně, noviny, časopisy. Sem tam také nějakou knížku, i když ty jsou na mě moc dlouhé," krčí rameny. "Já už nevydržím tak dlouho. Ale zajímají mě příběhy takových lidí, jako byl Reagan, Churchill či Thatcherová," jmenuje své oblíbené politiky.
Fotbal Čechů na Euru se mi nelíbil, i když postoupili
Volný čas však využívá i ke sledování sportovních akcí. "Teď to bylo dobré, v televizi dávali mistrovství Evropy ve fotbale a atletice, do toho tenisový Wimbledon," pochvaluje si. "Všechno to sleduji, jde o vynikající výkony."
Jak ho potěšil postup českých fotbalistů do čtvrtfinále evropského šampionátu? "Abych vám pravdu řekl, byli jsme v takové skupině, kde fotbal pomalu nikdo neumí," připomíná konfrontaci s Ruskem, Řeckem a Polskem. "Samozřejmě je na naši desetimilionovou zemi krásné, že jsme postoupili mezi nejlepších osm. Ale fotbal se mi nelíbil," doplnil.
Uznání u něj získali především (ex)plzeňští hráči. "Na Plzeň se dívám, hrají styl, který se podobá tomu západnímu. Hráči jako Darida, Petržela, Pilař nebo Limberský jsou skvělí. Škoda jen, že brzy odejdou do zahraničí," tipuje.
Pochvalu si vysloužil i exjihlavský Theodor Gebre Selassie. "Znám celou rodinu jeho slečny (Leona Kouřilová – pozn. red.), její bratr (Pavel Zacha) hrál s Adamem hokej," říká Holík. "Vážím si toho, jak Theo hrál. Takoví by měli být všichni naši fotbalisti," přidává. "Předváděl skvělé výkony a za odměnu teď může jít hrát do ciziny," připomíná následný přestup Gebre Selassieho z Liberce do Werderu Brémy. "Navíc to udělal chytře, teď jde do Brém a pak, pokud vydrží, může přijít i nabídka z anglické ligy."
Naopak zklamáním byl podle Holíka výkon Milana Baroše. "Nechci se k tomu moc vyjadřovat, je to výkvět kamaráda Lojzy Hadamczika, který ho vytáhl," připomíná svého hokejového kolegu. "Ale myslím, že už jsou mladší a lepší. Trenéři bojují, aby se do reprezentace vrátil. Ale já osobně jsem za poslední dva roky neviděl, že by týmu pomohl," dodává Holík, podle kterého hraje Baroš zastaralý fotbal.
