Třetí nejproduktivnější hokejista 1. ligy zaplatil krví za svůj gól na 2:0 do sítě Hradce Králové, odkud před pár dny do Ústí přišel. Nakonec pomohl k výhře 7:2.
Jenže ze zápasu právě kvůli nepříjemnému incidentu odkráčel už po dvanácti minutách boje. Posléze už jen očekával zprávu lékařů v ústecké nemocnici, jak dlouho bude svému novému chlebodárci před klíčovými duely o pozici v play-off chybět.
Jak jste tedy dopadl?
Nos je nadvakrát zlomený. Strašná bolest. Chtěli mi dát sádru, ale tu já odmítl. Rád bych už brzy hrál, snad do týdne. S nějakým košíkem nebo plexisklem přes obličej.
Pamatujete si ten gól?
Vůbec jsem ho neviděl. Ale jak se to stalo, vím. Nahrál jsem obránci Poživilovi, který vypálil golfákem. Jenže někdo to tečoval mně přímo do nosu. Pak hrozná rána do obličeje, já se jen předklonil a jel na střídačku. Z gólu jsem neměl radost, ani jsem nevěděl, že padl.
Byl váš nejkurióznější?
Asi jo. Hlavou i tělem jsem ho už dal, ale zlomeným nosem poprvé.
Už jste ho měl někdy přeražený?
Asi před 10 lety, tehdy ne pukem, ale hokejkou. Nejhorší je to první zatvrdnutí kosti, pak už to jde.
Jak vás štvalo, že jste coby exhradecký kapitán středeční utkání proti "svým" nedohrál?
Na ten zápas jsem se hodně těšil a mrzelo mě, jak to dopadlo. Jsem rád, že jsme v pohodě vyhráli, že to nebylo žádné velké drama. Z nemocnice jsem se vrátil na posledních pět minut, ale už jsem se na zápas nekoukal. Se zakloněnou hlavou jsem seděl v kabině, aby se mi do nosu nehnala krev.
Jak vůbec berete angažmá v Ústí?
Jako šanci zahrát si těžké zápasy, na ty v play-off a snad i v baráži se těším. Ještě chci v hokeji něco dokázat. Chomutov ale bude silný soupeř, má taky hráče, kteří zvládají vypjatá utkání. Bude to boj.
