Osm let po sobě nepostoupilo Calgary do play-off.
Představte si třináctiletého fanouška, který nosí čepici s hořícím "céčkem" otočenou štítkem dozadu, pod školní lavici si prohlíží ohmatanou sbírku kartiček a nad postelí mu visí plakát Jarome Iginly.
Než se dočká chvíle, kdy se jeho milovaný tým konečně oddělí od hokejového průměru a překročí stín základní části, je mu 21 let a hokej ho už třeba dávno nezajímá. Čekání se stalo záležitostí celé jedné generace.
Sezona snů
Flames nebyli předurčeni k postupu ani letos. Jaké však překvapení! Do play-off se po brilantní základní části v nabité Západní konferenci dostali z šestého místa a v prvních dvou kolech odklidili favorizované týmy Vancouveru a Detroitu. Nyní jsou jedno vítězství od postupu do finále Stanley Cupu. Ve městě, které v roce 1988 pořádalo Olympiádu, se veškeré strádání přeměnilo v sen, který má pokračovat.
Na papíře sestava Flames respekt nebudí. Křídelník Iginla je jediná veličina, která patří mezi absolutní světovou špičku. Dále je tu čtyřmilionový brankář Roman Turek, pamětník jednoho dlouhého a nakonec nepovedeného play-off v St.Louis, pár lehce nadprůměrných veteránů jako Martin Gelinas nebo Stephane Yelle a zbytek týmu, který tvoří hráči, jenž v jiných týmech hráli jen okrajovou úlohu.
Tři příčiny
Úspěch Calgary však není nepodobný tomu, který v minulé sezoně zažil Anaheim a o rok dříve Carolina. Proč se těmto jinak nevýrazným týmům podaří jednou za čas dosáhnout takového úspěchu má v zásadě tři příčiny: štěstí, vynikající brankář a čistý, nezfalšovaný týmový duch.
*Plameny v play-off hráli pětkrát prodloužení a čtyřikrát vsítili vítězný gól. Gólem v nastavené třetině uzavřeli jak sérii s Vancouverem, tak Detroitem. Hokejové znalosti nám říkají, že prodloužení, podobně jako trestná střílení, jsou dílem náhody, vyhrát může po jediné chybičce stejně tak i ten druhý.
*Brankář Mikka Kiprusoff, který Romana Turka velmi rychle odstavil na slepou kolej, je letošní obdobou Jeana-Sebastiana Giguerea, který dovedl Anaheim do finále loni. Zdravý, sebevědomý. V říjnu a listopadu ještě plnil roli náhradníka v San Jose, po přestupu do Calgary se s Turkem chvíli střídal, takže mu zbylo dost sil z letní přípravy, aby náročné play-off vydržel. Má nervy ze železa, v play-off udržel již čtyři nuly.
*Kouč Darryl Sutter je zároveň generální manažer, takže má snazší cestu, aby si pro své záměry vybral správné hráče. Během svého dvouletého působení přivedl do týmu devět hráčů. Typově víceméně samé skvělé bruslaře a bojovníky. Fin Ville Nieminen je světovým rekordmanem ve hře na hranici únosnosti. Jeho dloubance a rány pod pás jsou přesně načasované, nikdo si jich nevšimne.
Z farmy vytáhl Sutter mladíčky, ze kterých vyskládal obranu. Steve Montador, Jordan Leopold, Mike Commodore. Slyšeli jste o nich už dříve? Nikdo z nich nepropadl. Všichni se rychle naučili jednoduchý herní systém neodbytného napadání a hry na jistotu.
Mohl to být Nashville, mohl to být Montreal. Takhle daleko se letos mohl probojovat i jiný černý kůň play-off. Nakonec je však tím největším překvapením Calgary. Zdá se však, že nikdo si hokejový svátek nezaslouží víc než oni. Už kvůli té jedné ztracené generaci.
 PRO ÚSPĚCH VŠE. Jarome Iginla (v bílém) není jen skvělý střelec. V play-off se nebojí ani shodit rukavice. Na snímku s obrem Hatcherem z Detroitu. |
