"Jsou tam kvalitní gólmani. A já tuhle možnost beru jako šanci zatrénovat si s někým, kdo už chytal na vysoké úrovni a má zkušenosti s reprezentačními výběry," svěřil se třiatřicetiletý jihlavský rodák.
V Minsku působí český trenér Marek Sýkora, s nímž jste loni absolvoval světový šampionát osmnáctiletých...
No a právě on mi volal, že by mě v Minsku rád viděl. Zpočátku jsem ani nedoufal, že by z toho nakonec opravdu mohlo něco být, ovšem pak se ozvali od generálního manažera klubu Katkova s návrhem smlouvy. No a k té v podstatě nebylo co dodat.
Určitě jste si ale ještě předtím zjistil nějaké informace o klubu, nebo snad ne?
To víte, že ano. Hned jsem sondoval, jak funguje tým, jaké jsou podmínky, jací další trenéři v něm budou působit, co hráči... A samozřejmě mi šlo hlavně o brankáře.
A získané informace vás uspokojily?
Rozhodně. Jedničkou má být Robert Esche, který chytal v NHL ve Philadelphii a Phoenixu a byl i v americkém nároďáku. Dvojku by mu měl dělat Vitalij Koval, který je teď s Běloruskem na mistrovství světa v Německu. No a pak se spekuluje ještě o třetím brankáři, údajně by to mohl být Masalskis. Prostě mě čeká zase trochu jiná práce, a já si ji chci zkusit.
Nicméně zpráva o vašem odchodu přišla trochu nečekaně. Vzhledem k tomu, že jste nedávno podepsal s Jihlavou novou smlouvu...
Já vím, ale je v ní dodatek, že pokud dostanu nějakou atraktivní nabídku, tak mě Dukla uvolní. Už taky proto, že můžu načerpat nové vědomosti a zkušenosti, které pak využiju při další práci právě v Jihlavě.
Spekulace o vašem odchodu se objevovaly už v minulosti, hlavně v souvislosti s nejvyšší domácí soutěží. Tahle možnost vás nelákala?
Měl jsem pár nabídek z extraligy, jenže já zatím z Jihlavy nechci. Pokud budu v Česku, tak zůstanu jen v Dukle, jenže tohle je KHL. Prestižní soutěž, kde pracujete s lidmi z velkého hokeje.
Navíc, jak už bylo řečeno, si vás vybral sám hlavní kouč...
Přesně tak, to je pro každého hrozně důležité, když ví, že o něj má hlavní trenér zájem. A my jsme si navíc s panem Sýkorou velmi dobře rozuměli.
Práce pro Dinamo Minsk ale ve skutečnosti nebude vaše první, co se týká Kontinentální ligy, loni jste strávil v Havlíčkově Brodě pár dnů se Spartakem Moskva...
Ten týden mi ukázal, že práce s gólmany tam je jednodušší. Oni prostě chtějí sami. Jim stačilo říct, nebo jen naznačit a okamžitě neskutečně pracovali. Bez řečí, bez pochybností. Vědí, že pokud se chtějí prosadit v nejlepší evropské lize, tak to jinak nejde.
Už tehdy ve vás hlodala naděje, že by z toho do budoucna mohla vzniknout nějaká nabídka?
Přiznám se, že ano. Určití trenéři, s nimiž jsem v kontaktu a kteří v KHL působí, projevili zájem. Takže jsem doufal, že by to časem mohlo vyjít. Pomalu jsem se taky začal učit ruská slovíčka.
Teď s výhledem na váš brzký odlet ale asi budete muset výrazně zrychlit...
(usmívá se) Jasně, teď to bude mnohem intenzivnější učení. Dvakrát až třikrát týdně docházím na soukromé hodiny, v autě mám "cédéčko" s ruštinou, které poslouchám místo hudby... A pořád je ten jazyk hodně podobný našemu. Azbuku jsem oprášil ještě ze školních let, takže to snad nebude tak velký problém.
A kdyby přece jen, tak s Robertem Eschem se v pohodě domluvíte anglicky, ne?
To se jim právě taky moc líbilo, že jsem nějakých deset let působil v Americe, takže se s ním nejen domluvím, ale budu mít i blíž k jeho stylu.
Jakou roli hrál při vašem rozhodování fakt, že Minsk není na cestování zase až tak náročný?
Je to jen nějaká hodina a půl letu z Prahy. Navíc jsem slyšel, že Minsk je velké pěkné město, kde se hodně buduje. Momentálně mají nejmodernější halu v celé KHL. Zázemí je tam perfektní, finančně je klub taky dobře zajištěný, a pokud se nám ještě bude dařit, tak by to mohla být hodně zajímavá sezona.
Manželka neprotestovala, že se budete muset stěhovat?
Práce trenéra je i o tom, že může kdykoliv přijít lákavá nabídka prakticky odkudkoliv. Už předtím jsme se o tom bavili, takže věděla, že tahle situace není vyloučená. Byla ráda, že jsem takovou nabídku dostal, ale do Minsku se mnou nepůjde. Má tady práci, které si váží, která ji baví a bylo by zbytečné se jí na rok vzdávat. Klub jí navíc zaplatí jednou měsíčně letenky, včetně víz.
Pojďme se na chvilku věnovat Jihlavě. Měl jste tady s gólmany skvělý vztah, jak reagovali na zprávu, že odcházíte?
Všichni mi gratulovali, říkali, že je to super. Že jim samozřejmě budu chybět, ale vzhledem k tomu, že se za rok vrátím a navíc je budu sledovat i na dálku, tak to zase taková zásadní změna nebude.
Jakým způsobem je budete mít pod dohledem?
Tři roky se mnou spolupracoval Honza Dršata, který to teď v Jihlavě za mě převezme a s ním taky budu neustále v kontaktu. Nechtěl jsem, aby tady byl někdo cizí, kdo by s brankáři pracoval jinak, než jak jsme to nastavili. Je to mladý kluk, který se chce v budoucnu práci trenéra gólmanů věnovat, je hrozně pracovitý, takže by to mělo fungovat dobře.
Suchou přípravu ale ještě doděláte s jihlavským týmem vy, nebo ne?
Určitě. Měl bych odletět někdy mezi desátým a patnáctým červencem. No a pak už s nimi bude chodit na led Honza a přes telefon nebo skype mi bude podávat zprávy, jak se klukům daří v zápasech, jak reagují na určité věci.
Brankářskou jedničkou Dukly by měl být znovu Milan Řehoř. Není škoda, že neodešel zkusit něco jiného? Věk už by na to měl...
Abych pravdu řekl, tak jsem byl na konci uplynulé sezony přesvědčený, že byla jeho poslední v první lize. Podle mě má na víc. Měl by chytat extraligu a do Jihlavy jezdit případně formou střídavého startu. To se ale nějak nepovedlo, takže se rozhodl ještě aspoň jeden rok tady zůstat. Už kvůli synovi.
Vím, že neustále připomínáte, že se do Dukly vrátíte, ale mě by přeci jen zajímalo, jak na ni ten rok v Minsku budete vzpomínat?
Určitě v dobrém. Nemám důvod, proč by to mělo být jinak. Jasně, v každém zaměstnání jsou nějaké problémy, ale já chtěl v Jihlavě nastavit pro brankáře určitou úroveň, a to se mi doufám podařilo. Jsem rád, že jsem tuhle šanci dostal, že jsem si snad udělal nějaké jméno, s nímž tady budu schopný po roční anabázi v Minsku zase dál pokračovat.
