"Jsem spokojený - sezona byla slušná, i play off jsme si zahráli. Ale stále se ještě učím, jak v NHL hrát," prohlásil útočník.
Před začátkem sezony jste potřetí za sebou absolvoval přípravný kemp. Jak velkou šanci na úspěch jste si dával?
Když jsem jel do kempu, neměl jsem moc šancí udržet se v prvním mužstvu. Ale člověk nemůže myslet na to, že skončí na farmě. Hned od prvního tréninku jsem se cítil docela v pohodě, vyšly mi i přípravné zápasy. Proto jsem věřil, že v týmu zůstanu.
Pomohlo vám, že v Carolině přece jen nebylo mužstvo nabité hvězdami první velikosti?
Není to tak úplně pravda. Na postu centra byla situace trošku jiná, protože jak Francis, tak i Brind'Amour jsou výjimeční hráči. Na druhou stranu jsem se od nich mohl naučit jen to nejlepší. Dívat se na ně ze střídačky byl pro mě velký zážitek.
S kým jste nejčastěji nastupoval v jedné útočné formaci?
Ke konci se to hodně točilo, ale ze začátku a vlastně skoro tři čtvrtě sezony jsem hrál s Robem DiMaiem a Martinem Gelinasem. S Martinem jsme si rozuměli už v kempu, kde mi hodně pomohl.
Kdo byl vaším nejčastějším kamarádem ve volném čase?
Když opomenu Marka Malíka, kterému jsem za hodně věcí vděčný, byli to především mladší kluci - Shane Willis, Craig Adams nebo Bates Battaglia. Ale přece jen jsou to Američané a Kanaďané ... Prostě je vždycky lepší mít v mužstvu někoho, s kým může člověk všechno rozebrat česky.
Premiérový zápas v NHL jste si odbyl v domácím prostředí. Jak na vás zapůsobila jeho atmosféra?
Na první utkání jsme měli úplně vyprodáno - přišlo osmnáct nebo dvacet tisíc diváků. Navíc se přijeli podívat i rodiče, a tak to byl pro mě takový start do nové kariéry a nového života. Na takové události jako je první zápas nebo první gól se nezapomíná.
V závěru sezony jste měl možnost vyzkoušet si, jak chutná play off. V úvodním kole jste narazili na New Jersey Devils ...
V prvních třech zápasech nás Devils smetli, protože jsme se snažili hrát jinou hru, než byla naše vlastní. Čtvrtý zápas jsme vyhráli gólem Brind'Amoura v prodloužení a to nám psychicky pomohlo. Potom jsme jeli do New Jersey, kde se moc nevyhrává, ale nám se podařilo domácí porazit 3:2. Začali být trochu nervózní, jenže v šestém zápase dali první gól a už si nenechali postup vzít. Ale dvěma zápasy, které jsme vyhráli, jsem pobral hrozně moc zkušeností. Byl jsem rád, že jsem dostal šanci hrát.
Jak by vypadalo srovnání vyřazovacích bojů v NHL a juniorské Ontario Hockey League?
Hraje se podobný hokej, ale v juniorech je pochopitelně mnohem nižší kvalita. Přechod ze základní části do play off mi připadal stejný, všichni šli do zápasů s plným nasazením. Ale výkonnostní rozdíly jsou velké, to je bez debaty.
Do zámoří jste se vydal v osmnácti letech. Zvolil byste s odstupem času jinou cestu?
V mém případě bych to udělal znovu, protože jsem ve Slavii nedostal šanci mezi dospělými. Možná bych odešel ještě o něco dříve. V Sault Ste. Marie se všechno točilo kolem hokeje a bylo to super. Navíc jsem se naučil jazyk a přizpůsobil jsem se menšímu hřišti. Byl jsem strašně spokojený, navíc jsem mohl jet na juniorské mistrovství světa, což předtím nebylo možné.
Na šampionátu jste se podílel na historickém úspěchu - zisku zlatých medailí ...
Mistrovství je samozřejmě jiná kategorie než dlouhodobá soutěž, ale pro mě to byl především zážitek na celý život. Jsem rád, že jsem mohl být u toho.
Jaké byly ohlasy na úspěch českého výběru v Kanadě?
První měsíc po návratu z juniorského mistrovství světa byl nezapomenutelný. Přivezl jsem zlatou medaili a všichni z toho byli nadšení. Nikdo mi nedával najevo zklamání, že nevyhrála Kanada. Navíc nikdo z našeho mužstva za Kanadu nehrál, tak byli rádi za mě a fandili nám. Hned na to jsem dostal kapitánské céčko a vydařilo se mi Utkání hvězd, takže to bylo úžasné.
Když se podíváme do nejbližší budoucnosti - kdy zamíříte zpátky do zámoří?
Vracím se 11. srpna. Kluci už se budou připravovat pod vedením kondičního trenéra, tak se k nim připojím. Doufám, že tam bude i Rod Brind'Amour, který trénuje opravdu poctivě.
Kdo je Josef Vašíček?
Dvacetiletý odchovanec havlíčkobrodského hokeje, střední útočník. V šestnácti letech zamířil do Slavie Praha, kde působil dvě sezony v mládežnických výběrech. Potom strávil dva roky v zámořské juniorské soutěži Ontario Hockey League v mužstvu Sault Ste. Marie Greyhounds. Draftován týmem Carolina Hurricanes v roce 1998 jako 91. v celkovém pořadí. Juniorský mistr světa 2000.
Během své premiérové sezony v NHL (2000-01) odehrál 82 zápasů a připsal si 23 bodů za 13 gólů a 10 asistencí.
 Josef Vašíček při tenisovém turnaji hráčů NHL v Prostějově |
