Černý vzpomíná na boje se Sověty, radost mu dělají holubi a Kometa

Před osmi lety jsme spolu seděli v hale Rondo a on říkal, že by se rád dožil toho, aby se v Brně zase hrála hokejová extraliga. A loni se Josef Černý, někdejší kapitán reprezentace, kanonýr a hráč bývalé Rudé hvězdy, dnešní Komety, dočkal. V roce svých 70. narozenin. Dvakrát získal cenu Fair play pro nejslušnějšího ligového hráče. Včera obdržel tutéž cenu za celoživotní působení od Českého klubu fair play.

Hokejový internacionál Josef Černý převzal cenu za celoživotní postoj z rukou předsedkyně klubu Květy Jeriové-Peckové a předsedy ČOV Milana Jiráska (vpravo).

Celé desetiletí už jste v důchodu. Čím se momentálně zabýváte?
Pomáhám Liborovi Zábranskému s trénováním mládeže, má na starosti 4. a 5. třídu. On tam má syna, já vnuka. Dělám, co mi řekne a co potřebuje. Jsem rád, že můžu být na ledě, pořád v pohybu. Trávím tam každý den a o víkendu s klukama jezdím i na zápasy.

Josef Černý

S Brnem 7x vyhrál ligu. V lize dal 403 gólů. 12x hrál na MS a 4x na OH. Pomáhá trénovat žáky Komety. Léta chová holuby.

Také jste choval holuby...
Holubář jsem pořád, to mě bavit nepřestalo.

V encyklopediích se píše, že jste jeden z posledních hráčů, kteří vyrostli na rybníku. Bylo to tak?
Vyrůstal jsem v Rožmitále pod Třemšínem. Led jsme měli od listopadu do března a já měl tu výhodu, že vedle baráku byla zahrada a hned vedle rybník. V samotném Rožmitále bylo asi osm rybníků. Já jako kluk jsem přecházel z jednoho na druhý, od rána do večera, sobota, neděle.

Dotazník fair play

Na co jsem pyšný?
Kdysi jsem slyšel ze stráně křičet paní. Vytáhl jsem ji odtud a zavolal sanitku. Ale to by měl udělat každý.
Za co se stydím?
Jestli jsem udělal něco špatného, už si to nepamatuju.
Koho obdivuju?
Lidi, co bojují se starostmi ostatních. Třeba lékaře. A všichni bychom si měli víc vážit jeden druhého

Reprezentoval jste přes 10 let, hrál jste v řadě bitev se Sověty. "Vy nám tanky, my vám branky." Co se vám vybaví, když slyšíte tohle heslo?
Při mistrovství světa ve Stockholmu v roce 1969 byla země okupovaná a jedině my jsme mohli říct něco nahlas. A mohli jsme to říct jedině výsledkem v hokeji.

Což se povedlo, že?
Většinou jsme se Sověty prohrávali, ale tehdy jsme je dvakrát porazili. Po prvním zápase jsme si nepodali ruce. Stoupli jsme si proti sobě, poražený se obvykle rozjel a podal vítězi ruce. My čekali, oni nejeli. Tak jsme jeli pryč. Byl z toho obrovský průšvih. Národ trpěl, ale my jsme Sovětům na ledě dali najevo, že u nás nemají co dělat, že musí domů.

Spoustu zážitků máte i z Komety, kde jste hrál i trénoval. Před osmi lety jste situaci v klubu nazval katastrofou. Jak ji vnímáte teď?
Jsem moc rád, že se tu hraje extraliga a že to Libor Zábranský s lidmi okolo sebe dokázal takhle vytáhnout. Lidi v Brně si extraligu zaslouží a je dobře, že se Kometa vrátila, je to jako dřív. Když vidím tu atmosféru, tak je to úžasné.