Tehdejší celek stanovil druhý nejlepší výsledek v historii Motoru. „Až po letech člověku dochází, jak blízko jsme byli. Tehdy mi bylo dvacet a neuvědomoval jsem si, čeho jsme dosáhli. Myslel jsem, že takových sezon zažiju ještě hodně,“ vypráví obránce Ladislav Kolda.
Před sezonou s Jihočechy na přední umístění nikdo nepočítal. Osmý tým z předchozího ročníku, nové trenérské duo Karel Pražák - Petr Podlaha, navíc na vojnu odešel třeba Jiří Lála a zdraví zastavilo brankáře Jaroslava Jágra.
Favorité byli jinde. Triumf se čekal zejména od obhájců titulu z Kladna s ostrostřelcem Milanem Novým nebo od Jihlavy v brance s hvězdným Jiřím Králíkem.
Jenže už tehdy platilo, že papírové předpoklady mnohdy vezmou za své. Budějovice od úvodu překvapovaly celou ligu a stabilně se držely na čele tabulky. Deset gólů si připravily pro Trenčín, tucet pro Zlín, přesněji tehdejší Gottwaldov. „Neměli jsme co ztratit. Sešla se parta a utvořili jsme dobrý mix. Řídili nás starší hráči, měli jsme kvalitu a řadu kluků oslovili trenéři národního týmu,“ uvádí Kolda, dnes trenér zejména mládežnických výběrů.
Domácí stadion zápas co zápas plnili natěšení fanoušci, kteří se bavili hokejem. Před reprezentační pauzou v prosinci byl Motor druhý o dva body za Vítkovicemi, třetí Litvínov na tom byl stejně jako Jihočeši.
Když Budějovičtí doma přehráli všechny soupeře z popředí tabulky, prvenství měli ve svých rukou. Nakonec asi klíčovou ztrátou bylo selhání na Spartě, kde týmu kouče Pražáka nestačilo ani vedení 4:0 po první třetině, nakonec padl 5:6. Následovaly porážky s Kladnem, Vítkovicemi a vedoucí příčku převzali právě Ostravané.
Kádr tehdejších BudějovicBrankáři: Ladislav Gula, Vladimír Plánička. Obránci: Miroslav Dvořák, Petr Míšek, František Joun, Ladislav Kolda, Jaroslav Kočer, Jan Podlaha, Josef Květoň, Josef Novák. Útočníci: Jaroslav Pouzar, Norbert Král, Jaroslav Mec, František Čech, Vladimír Caldr, Jaroslav Korbela, Václav Mařík, Jan Klabouch, Jan Tlačil, Petr Hubáček, Roman Božek, Karel Caldr, Josef Anderle, Jaroslav Liška. Trenéři: Karel Pražák, Petr Podlaha. |
„Zápas na Spartě mám v živé paměti. Byli jsme v euforii a mysleli si, že se nemůže nic stát. Nakonec jsme kvůli tomu asi přišli o titul. Ani mně osobně se zápas nepovedl, byl jsem snad čtyřikrát na trestné lavici, vyfauloval jsem se na Pavlu Richterovi,“ vybaví si Kolda.
Stíhací jízda v posledních čtyřech kolech už byla marná. Motor sice pokazil rozlučku s kariérou Ivana Hlinky, výhra 2:0 dávala naději. Vítkovice v souběžně hraném duelu ve Zlíně prohrávaly ještě ve 46. minutě 0:1, pak však čtyřmi góly skóre otočily. Titul tak připadl Ostravanům, kteří získali o dva body víc než druhé Budějovice.
Jenže všechno mohlo být jinak. Kdyby svaz před sezonou nezměnil systém a nezavedl prodloužení a nájezdy v případě nerozhodného stavu po základní hrací době a uděloval se bod za remízu, platilo by jiné pořadí. Motor by Vítkovice předstihl o dva body.
V tehdejším týmu zářil brankář Ladislav Gula, nejlepší gólman a nováček ročníku. Obrana stála na výkonech Miroslava Dvořáka, jediného člena týmu, který již nežije. V útoku řádila slavná jména budějovického hokeje - Jaroslav Pouzar, František Čech nebo Vladimír Caldr. Úspěšný tým byl unikátní ještě tím, že byl složený prakticky výhradně z místních hráčů. Pouze Jaroslav Mec s Petrem Hubáčkem mezi ně nepatřili.
„Skoro všichni byli místní, takže jsme drželi pohárové středy, kdy jsme chodili na pivo. Hrálo se totiž jen v úterý a v pátek. Dnes je to jiné. My se dodnes setkáváme jednou měsíčně s některými z tehdejšího týmu. Chodí Franta Čech, Jaroslav Korbela, Norbert Král, Roman Božek a další,“ zmiňuje Kolda.
„Zajímavá historka se vztahuje k talentovanému útočníkovi Petru Kroupovi, který byl tehdy druhý s českou osmnáctkou na mistrovství Evropy. Měl nastoupit v utkání v Trenčíně, už byl v zápise, ale v registraci neměl povolený střídavý start. Pak už šanci nedostal,“ vypíchl historik a marketingový ředitel Motoru Tomáš Kučera.
I přes prvotní slzy se druhé místo v sezoně 1980–81 zapsalo na stejné umístění i v klubové historii. Na nejvyšším stupínku se vyjímá titul v sezoně 1950–51. „Mužstvem se nesla pohoda. Asi jako vždy, když se sejdou lidé, kteří to chytnou za správný konec. Kvalitně jsme trénovali a vysloveně se těšili ze hry. Drželi jsme pohromadě a tlouklo nám jihočeské srdíčko,“ vzpomíná útočník František Čech v knize o úspěších budějovického hokeje.
