Máte za sebou 14 odehraných kol. Jak je hodnotíte?
Myslím si, že máme na daleko víc, než předvádíme. Díky přípravě máme obrovské kvantum sil. Je třeba, abychom ještě doladili předváděnou hru. S Porubou jsme se dokázali víckrát prosadit, měli jsme tam několik hezkých kombinací. Od druhé půlky zápasu jsme je přehrávali a představoval bych si, že tak budeme hrát.
Byl duel s Porubou důkazem toho, že už si sestava a herní systém začínají sedat?
Hrozně rád bych tomu věřil. První lajna odehrála perfektní duel, dala pět gólů z osmi. Potřebujeme, aby něco podobného předváděly i další dvě formace. Jakmile se k nim přidáme i my ostatní, sestava se ustálí, tak budeme předvádět dobré výkony a uhrávat patřičné výsledky.
Změny v MotoruRok Pajič (33 let) skončil po čtyřech letech a 224 odehraných zápasech v českobudějovickém klubu. Odmítl po zranění rozehrání v nižší soutěži nebo jiném týmu první ligy. Do konce sezony klub naopak prodloužil opce na Kanaďana Davida Gilberta a mladého útočníka Jakuba Doktora. |
Vedete první ligu. Je pro další vývoj sezony pozitivní, že dokážete sbírat body, i když neodehrajete ideální utkání?
Je to tak. Stále si musíme zvykat na určitý herní styl, pro spoustu hráčů je to něco úplně nového. Musíme tomu věřit a ono to přijde.
V útoku je velká konkurence, trenér Prospal nemá problém posadit na tribunu ani ty nejzkušenější hokejisty. Panuje v týmu zdravá konkurence, ve které si musí každý hráč své místo zasloužit?
Ano, souvisí to s tím, o čem jsem hovořil. Hráč byl na něco zvyklý, přišel sem a najednou musel začít o všechno bojovat. Jednou jste na hraně sestavy, jindy na vás trenér maximálně spoléhá.
Jste rozený střelec a góly ke své hře potřebujete. V posledních třech zápasech jste se dvakrát trefil a začal hrát ve větší pohodě. Pozorujete na sobě, že se vám začíná hrát uvolněněji?
Co se týče zápasu s Porubou a konce utkání ve Frýdku, tak už se mi zdálo, že se mi zvedlo sebevědomí a hrálo se mi lépe. Nejsem pouze střelec, snažím se kluky v utkání přesně najít. Rozhodně se cítím lépe, když už mi to tam začne padat, a více si věřím.
Proti Porubě jste dal gól a o pár minut později jste mohl přidat další, kdy jste měl možnost samostatného nájezdu. Rozhodilo vás, že soupeř před nájezdem změnil brankáře?
Nerozhodilo, ale až po něm mi kluci říkali, že je to typ brankáře, který absolutně nereaguje na naznačení a do poslední chvíle čeká. Kdybych to věděl, tak bych vystřelil. V uplynulé sezoně se mi nestalo, že bych touto kličkou nájezd neproměnil. Letos už jsem nedal dvakrát, tak to asi musím změnit.
Ve středu vás čeká duel ve Vsetíně, který je nyní ve formě. Jsou zápasy na Valašsku jedny z nejtěžších v základní části?
Musím paradoxně říct, že loni se Slavií se nám tam až neuvěřitelně dařilo. Dvakrát jsme tam vyhráli a dali spoustu gólů. Vsetín teď má jiný tým, přes léto posílil a daří se mu. Nemůžeme z nich mít strach, musí mít strach oni z nás.
V létě jste hovořil o tom, že jediné, co vám na jihu Čech chybí, je přítelkyně. Už tu žije s vámi?
Bohužel ještě ne. Hráč má v první lize většinou smlouvu na jednu sezonu, často není jisté, kde bude hrát za rok. Mně se v začátcích chvílemi nedařilo, byl jsem na hraně sestavy. Teď se mi začalo dařit, takže se to opravdu neustále mění a je těžké to nějak přímo skloubit. Jezdí za mnou, takže je to v pohodě.
