Po svém návratu z druholigového Tábora odehrál v první lize pět zápasů. A až v tom šestém se dokázal bodově prosadit. Proti Ústí otevřel střelecký účet svého celku. Nahrál na třetí gól, měl další šance a hýřil aktivitou.
Takže se dá říct, že to celkově bylo hodně povedené utkání, souhlasíte?
Určitě bylo povedené. Myslím si, že i první třetina byla z naší strany dobrá, ale bohužel soupeř z té jedné nebo dvou šancí, co měl, ujel a zakončil. Dali hezký gól. Vyhráli tu třetinu jedna nula. Ale my šance celou dobu měli a bylo otázkou času, kdy nám tam góly spadnou. Nasázeli jsme je ve druhé části.
Byl to zápas o prvním gólu? O tom, že ho dáte, uklidníte se a pak v pohodě dohrajete?
Určitě ano. Bylo to na Ústí vidět. My dali strašně rychle po sobě tři góly a pro soupeře už to bylo hodně těžký. Navíc tady před tolika fanoušky.
Ten důležitý první gól jste dal vy. A radost byla veliká...
Radost jsem měl. Nebudu říkat, že ne. Co jsem se vrátil, tak každý zápas jsem šanci měl a už jsem začínal mít v hlavě, že by to gól chtělo. Když kvůli ničemu jinému, tak kvůli klukům, kteří mi šance připravovali. Pak je špatné, když je neproměňujete. Ale naštěstí mi tam proti Ústí spadnul. Jsem rád.
V zápase s Ústím jste první gól dal, na třetí nahrál. Je to základ, na kterém můžete stavět dál?
Přesně tak. Mně se sice hrálo fakt dobře i v předchozích zápasech, ale každý se dívá na body. Takže postupem času, když nejsou, to v hlavě člověk má. Ale nemůžu zase říct, že bych se v tom doteď nějak moc utápěl.
Před vaším prvním gólem jste jeli v podstatě čtyři hráči sami na brankáře. Zaregistroval jste to?
Věděl jsem o tom, ale v první pauze za mnou přišlo asi pět lidí, ať už taky konečně vystřelím na bránu. Bylo to první střídání po té přestávce, myslel jsem na to, tak jsem to vzal na sebe.
Takže když už jste jeli ve čtyřech, vůbec jste nepřemýšlel, že budete někomu nahrávat?
Bohužel, přemýšlel. Neměl bych, ale zase jsem přemýšlel, jestli někomu nenahrát. Ale to už bych na střídačce asi neustál, kdybych to zase někam dával, a nic z toho nebylo.
Od spoluhráče Pýchy to ale byla pěkná přihrávka, kterou vyřadil ze hry ústecké obránce a vyslal vás k nájezdu na branku...
Krásná žabka. Čenda (Pavel Pýcha) tomu dal fištróna. On tohle umí.
Šancí jste měl celkově víc a v zápase hodně hýřil aktivitou. To byl následek té první trefy?
Už od začátku zápasu jsme se jako lajna cítili dobře. Od prvního střídaní jsme šance měli. Bruslili jsme, dobře jsme napadali. Z toho byly puky i šance.
Vám se dařilo letos v druholigovém Táboře. Ve dvanácti zápasech jste udělal jednadvacet bodů. Čekal jste, jestli přijde nabídka zpátky do Motoru, kde jste vyrostl?
S Motorem jsem už nepočítal. Pan Stavjaňa mě víceméně podruhé za rok vyhodil, tak jsem si myslel, že moje kariéra tady je u konce. Spíš jsem čekal, jestli přijde nějaká nabídka jít hrát výš. S Táborem jsem byl domluvený, že já jdu pomoct jim a oni pomůžou mně v tom smyslu, že když bude nějaká možnost, tak mě bez problémů pustí dál. Nabídka přišla odsud. Ještě, že tak.
Takže jste znovu na prahu další éry...
Už jsem vlastně na třetím prahu tady v Budějovicích a tentokrát bych to už nerad pouštěl. O přestávce mi asi pět lidí říkalo, ať už vystřelím, tak jsem
to vzal na sebe.
