Psal se rok 1984. Od té doby uběhlo 25 let. Měnili se prezidenti, politické režimy i módní vlny, Řezníček však pořád stojí na ledě. Ba co víc – v neděli se stal v dresu Karlových Varů extraligovým šampionem.
A rozhodně nebyl ve svých 42 letech jen do počtu. Stal se naopak možná nejpozoruhodnější postavou letošního play-off. Oslňoval přehledem a defenzivní jistotou, hrál skvěle. Když bylo třeba, dával i góly. A teprve když o víkendu zvedl nad hlavu pohár pro mistra, do začínajících oslav potvrdil: "Končím."
Škoda pro Vary, škoda pro extraligu. Jen si vzpomeňte na jeho parádní přihrávku ve třetím finále, která letěla na Kumstáta téměř přes celé hřiště, navíc přesně mezi soupeřovými beky. Krása. "Ještě zkusím Řízka přemluvit, aby si to s tím koncem rozmyslel," prohlásil po zmíněném zápasu Petr Kumstát.
Nejvíc startů v lize1. Josef Řezníček (Plzeň, Jihlava, Olomouc, Sparta, Vary) 1 035 |
Ale marná sláva, Řezníček si nic rozmluvit nedá. "Škoda, vlastně to nechápu. Vždyť na to pořád má," prohlásil jeho otec v kabině vítězů po rozhodujícím utkání.
Je až neskutečné, v jaké formě se udržel. Na otázku "jak je to možné" odpovídal za poslední dobu tisíckrát. Prozradil, že čím je starší, tím nepotřebuje trénovat víc, ale zato pravidelněji. Další recepty na dlouhověkost z něj jen tak nevymámíte.
"Každopádně je obdivuhodné, že si udržel zdraví a chuť do hry," ocenil i legendární Jaroslav Holík. Obdivuhodné je i načasování Řezníčkova odchodu. Loučí se v momentu, kdy je při hře pořád schopný vyučovat mnohem mladší soupeře. Kdy je klíčovým mužem šampionů.
"Vzhledem k věku beru titul jako zadostiučinění. Trpělivost se mi vyplatila."
Není to jeho první extraligový titul. Dvakrát o něj bojoval ve finále jako jihlavský "bažant", dvakrát padl. Stejně dopadl i s Plzní.
V roce 1994 se už s Olomoucí dočkal, přestože to byla ve srovnání s dneškem úplně jiná situace. Týmu po příchodu z Německa totiž tenkrát vypomohl až v play-off, na poslední chvíli. "Bylo to takové zvláštní," připustil.
Zato teď prožil mistrovskou sezonu se vším všudy. Byl u toho, když se tým triumfátorů tvořil. Kdy si procházel i horšími časy. Kdy se mu nedařilo. Třeba i na tyhle doby si vzpomněl, když bral do ruky doutník pro šampiony.
Tak se loučil český Chris Chelios. Jako vítěz.
