Český hokej totiž prožívá období hlubokého temna, kde si český fanoušek může úspěch užít vážně jen u (virtuálních) počítačových her.
I Jaromír Jágr po letošním mistrovství světa, kde tým vypadl ve čtvrtfinále, přiznal: "Nejsme na tom, jak před deseti lety. Ujel nám vlak." Kouč Marek Sýkora zase přidává: "Vlak nám frnknul a u juniorů je to už propast."
A komentátor Martin Hosták dodává: "Jsme mužstvo druhého sledu." Stačí přidat pár čísel a větám tří zmíněných mužů lehce uvěříte. Za poslední tři roky seniorský tým na světovém šampionátu porazil z nejlepší pětky (Kanada, Švédsko, USA, Finsko a Rusko) jen jednou Američany. Naopak osm vzájemných duelů jsme prohráli a jednou dokonce nestačili ani na Německo.
Dvacítka nemá medaili od roku 2005 a od nejlepších týmů dostává často pořádné nášupy. A počet českých hráčů draftovaných NHL za posledních pět let brutálně klesl. Jestli si v roce 2004 zámořské týmy vybraly 21 českých hráčů, o dvě sezony později už jen osm a loni dokonce pouhé tři! A lepší to nebude ani letos. Jak tristní pro zemi, která byla před osmi lety v hokejovém ráji.
Měla triumf z turnaje snů v Naganu, blížila se k dovršení zlatého hattricku a svět se klaněl i juniorské dvacítce. "Jenže v tu chvíli jsme totálně zaspali. Říkali jsme si, že všechno umíme nejlíp, a nechtěli se dál učit. A absolutně nehospodárně jsme investovali peníze, které jsme získali. Do mládeže skoro nic nešlo. A právě v mládeži je zakopaný pes a důvod, proč jsme v krizi. Starší hráči končí a mladí nemají sílu je zastoupit," říká Miroslav Fryčer, agent a bývalý kouč Vítkovic.
Příliš dlouho jsme slavili NaganoDále čtěte rozhovor se šéfem českého hokeje |
Je to paradoxní. V době, kdy český hokej zářil, už byl na cestě do pekel. Zkáza totiž začala hned po listopadové revoluci a s příchodem "nové doby", na kterou hokej nedokázal zareagovat.
Předně platilo, že vše, co komunisté vymysleli, je špatné. I proto se zbrkle zrušila tréninková střediska mládeže (TSM), která pracovala na vysoké úrovni. Mnohde školy zavřely hokejové třídy, kde působili velmi dobří trenéři. Tím padl i jednotný systém výchovy a začaly se prohlubovat rozdíly v kvalitě výchovy jednotlivých oddílů. Až po deseti letech se střediska mládeže začala znovu otevírat.
Hokeji ublížil "kapitalismus"
Vůbec český hokej se po roce 1989 musel učit mnoho nového. A leccos z toho nezvládl. Třeba generace Jágra a spol. patří ještě k Husákovým dětem, pro které byl hokej jedním z mála odvětví, jak se prosadit. Proto mu dávali vše, neměli víc možností zběhnout jinam. Jenže "kapitalismus" přinesl nové možnosti.
Do hokejových přípravek se rok od roku začalo hlásit méně a méně dětí, jejich rodiče dávají přednost mnohem levnějšímu fotbalu či fenoménu jménem florbal. Hokejové kluby si už nemohou vybírat jen talentované.
"Jsme rádi za každý kus a věříme, že aspoň z někoho vypipláme pár dobrých hokejistů," přiznává manažer klubu z Kolína Radek Kmoníček.
"Navíc je hokej finančně náročný. A já vím o spoustě kluků, kteří by hokej chtěli hrát, ale jejich rodiče si to nemohou dovolit."
Jedna sezona se může vyšplhat i na čtyřicet tisíc korun, což jsou i tři měsíční platy. V tom hokejový svaz i jednotlivé oddíly zaspaly. Podcenil se marketing, který by působil na rodiče při náborech. Chybí i systém sociální pomoci, že by mladí hokejisté dostali brusle zdarma apod. Navíc po listopadu ’89 zmizelo z hokeje množství kvalitních trenérů.
Bývalých hokejistů, kteří dříve po konci kariéry začali trénovat. Raději za vydělané peníze zkusili podnikat. A ti, kteří zůstali, se často nedokázali srovnat s "kapitalismem". Mnozí rodiče trénování svých dětí vnímají jako službu, kterou si platí. Proto na trenéra tlačí, aby jejich kluka častěji stavěl, další chtějí výsledky.
Jiní, aby syn byl nejlepší v kanadském bodování.Místo hokeje v podobě hry se už desetileté děti stresují, aby v zápase zvítězily. Trenéři na ně křičí, když pokazí přihrávku, ve vypjatých zápasech posílají na led dokola jen dvě pětky. Což je chyba, nejmenší děti se nemají selektovat, mají se učit. "Často hrají ti, jejichž tátové mají před stadionem nejlepší auta, a kluk z hornické rodiny sedí," říká Fryčer.
Spekuluje se, že někteří rodiče trenérům (třeba i v juniorské kategorii) platí. A pokud na to trenéři nepřistoupí, odejdou s klukem jinam. Teď by se to snad mohlo u těch nejmenších změnit. Děti ze čtvrtých tříd už nebudou hrát ligu a nesmyslně bojovat o mistra republiky, ale čeká je systém turnajů. Na každém z nich může vyhrát někdo jiný. A jednotlivé pětky budou barevně označeny, aby v pravidelných intervalech střídaly.
Je s podivem, že to hokejovému svazu trvalo tak dlouho. Obdobný systém funguje v severských zemích a v Česku ho přebrali už před několika lety florbalisté.
U trenérů je i další potíž. Chybí jim snaha se vzdělávat, pokukovat po moderních trendech. Třeba útočník Robert Reichel, když v Litvínově sledoval trénink svého synka, jen nešťastně kroutil hlavou: "Můžu vyletět z kůže, když vidím, jak mu radí, jak si má najíždět, jak střílet. Radí mu úplně blbě."
Nedivte se. V menších klubech dostanou za svou práci tři až pět tisíc měsíčně. Za to se nepřetrhnou. Jenže platí to i o těch v juniorských a seniorských kategoriích, kde berou mnohem víc. "Jejich černou můrou je angličtina. Nemohou si přečíst odbornou knížku, nemohou odjet nikam na stáž. A přitom kontakt se světem je to, co nutně potřebujeme," říká Marek Sýkora.
Je v tom i nechuť. Češi zůstávají konzervativní, skrz prsty se dívají na moderní věci. Například se tady vůbec neučí sportovní psychologie, pro mnohé je to jen druh šarlatánství. "Přitom psychologie je obor, který z trenéra udělá kouče. Který mu poradí, co má hráči říct, když prohrává. Jak z něj má být motivátor," říká Marián Jelínek.
On je jedním z mála, kteří se tomuto oboru věnují. Když zase nedávno trenér jihlavských brankářů Petr Jaroš začal na gólmany střílet bílými puky, mnozí si poklepávali čelo. Statistiky brankářů se však zlepšily.
Konzervativně se lpí na českém vynálezu bránění levým křídlem, přitom svět už dávno praktikuje, že se do obrany vrací útočník, který je nejblíž vlastní brance. Vina však není jen na trenérech. Důležití jsou i hráči, kteří nemají vůli.
"Zaostáváme v postoji hráčů. Aby se chtěli zlepšit ve střelbě, v nahrávce. Aby si po tréninku přidali. Připadá mi, že chceme i při tréninku být vyčuraní," všiml si Jelínek.
Chybí systém hokejových škol
Dost možná chybí motivace. V Americe, která se v posledních letech dostala v juniorských kategoriích na špičku, se mohou díky hokeji dostat do výtečných škol.
"Od 12 let jsou nejlepší hráči monitorováni, nikdo neujde pozornosti. V 15 letech mohou být draftováni do juniorských týmů po celých Státech. To jsou velmi prestižní programy, které stojí hodně peněz, ale ti nejlepší dostanou stipendium," popisuje bývalý útočník a nyní trenér dětí v Los Angeles Tomáš Kapusta.
Z univerzit je šance prorazit do NHL. Podobný systém středních škol funguje i ve Finsku či Švédsku. V Česku jsou hráči rozházení po různých místech, chybí nad nimi kontrola, často se ve škole vymlouvají na hokej, nebo naopak. Či se špatně stravují.
U juniorů se krize prohloubila nejvíc. Před dvěma lety dokonce osmnáctka spadla z elitní kategorie mistrovství světa, teď dostává nášupy od nejlepších. "My nešli do těch zápasů vyhrát, ale s obavou, abychom neprohráli o moc," říká trenér Sýkora, který letos osmnáctku i dvacítku vedl.
Proč to tak je? V A týmech nedostávají mladí hráči téměř šanci, kluby potřebují výsledky, a tak raději platí starší hráče. Musí paběrkovat v nekvalitní juniorské lize a těžko si zvykají na přechod mezi muže. A když je hokej přestane bavit, skončí. Dřív by se báli, že půjdou na vojnu, teď mohou být v klidu.
Zrušení vojny sebralo hokeji ještě něco podstatného – Duklu. "Byl tam dril, kvalitní trenéři, hráčům to pomohlo v přechodu k mužům," vzpomíná Sýkora. Teď junioři v sedmnácti osmnácti jdou do zámoří a po pár letech se většina bez úspěchu vrátí. "Jediné, co se naučí, je jazyk," tvrdí trenér Alois Hadamczik. Na druhou stranu se odchodům nemůžete divit. Na pořádný flek by v A mužstvu čekali i čtyři roky. Pár sezon v Kanadě je výtečná životní zkušenost.
Co by odchodům zabránilo? Například kdyby po vzoru Slováků reprezentační dvacítka nastupovala v extralize nebo v první lize. Hráči by byli placeni, připravovali by se na šampionát.Měli kvalitní vedení a nemuseli by se strachovat o výsledky.
Či kdyby se vytvořila částečně profesionální juniorská liga, kterou by dotovala extraligová mužstva (jako farmy) a vychovávala si tak hráče.
Nebo mnohem levnější varianta, aby kluby v extralize i první lizeměly nařízené kvóty, kolik mladých se musí v zápase objevit. "První liga by neměla být pro hráče v důchodovém věku. Tam se musí objevovat mladí, aby to pro ně byl odrazový můstek," říká Fryčer.
Dost možná tuhle krizi vyřeší krize jiná – ta ekonomická. Mladí jsou totiž mnohem, mnohem levnější. I když krize... Například ve čtvrtek nově jmenovaný trenér reprezentační dvacítky Jaromír Šindel tvrdí: "Nepatřím k těm, kteří si myslí, že je na tom český hokej tak špatně." Možná i díky této naivitě byl zvolen.
Ale možná brzy pozná pravdu.
10 důkazů krize českého hokeje1. Reprezentace nemá tři roky medaili z MS (Rusko a Kanada získaly 3, Finsko 2, Švédsko 1). 2. Dvacítka je na MS bez medaile od roku 2005 (Kanada 4 a Rusko mají 4, Švédsko 2, Finsko a USA 1). Tým nikoho ze špičky neporáží. 3. Osmnáctka je na MS tři roky bez medaile (Rusko a USA 3, Kanada, Švédsko a Finsko 1), předloni dokonce sestoupila z elitní skupiny. Letos prohrála i s Německem. 4. Dramaticky klesá počet českých hráčů draftovaných do NHL: 2004 – 21, 2005 – 13, 2006 – 8, 2007 – 5, 2008 – 3 (nejvýš Kundrátek jako číslo 90!!!). Letos máme v první stovce předběžného žebříčku dva hráče. 5. V NHL jsme měli letos jediného brankáře, který pravidelně chytal (Tomáš Vokoun). V posledních 10 letech byli vždy aspoň dva. Česká brankářská škola je v krizi. Dominují Kanaďané, Švédové, Finové. I Rusové už jsou lepší. 6. V NHL ustupujeme ze slávy. Naše "nové" hvězdy (Havlát, Krejčí, Hemský, Eliáš, Kaberle) jsou v zámoří jen hvězdičky, nikoli superstars první kategorie jako Jágr a Hašek. Mezi patnácti nejlepšími útočníky v NHL byl za poslední čtyři roky jen Jágr (dvakrát). 7. V NHL máme jen dva skutečné talenty kolem 20 let – Frolíka a Voráčka. Nikdo další není na dohled. Na farmách ani v juniorech nemáme víc než pět nadějných kluků (Neuvirth, Kindl, Řepík, Tlustý, Vincour). 8. V Euro Hockey Tour jsme za posledních devět let byli třikrát třetí a šestkrát čtvrtí (poslední). Aspoň turnaj jsme nevyhráli sedm let. 9. Naše kluby na evropských turnajích (Liga mistrů, Super Six, Spengler Cup) propadají. (Jen Sparta byla druhá na Super Six 2008 a na Spengleru 2004). 10. Kluby nepracují jako firmy. Jsou příliš závislé na sponzorech, nevydělávají. Hokej nefunguje jako show. (kap) |
