Se svou dívkou Blankou Kotýnkovou chodí už pět let, není to žádná letní známost. Přesto spolu komunikují jen prostřednictvím internetu. Denně si volají přes Skype. "Blanka mi hrozně chybí," tvrdí dvacetiletý šikovný střelec.
"Po Michalovi se mi stýská, je tam sám a já mu nemůžu pomoct," říká dvacetiletá Kotýnková, jež pracuje jako recepční. V posledním roce a půl třikrát žádala o víza, jednou zkoušela získat povolení k cestě přes internetový dotazník ESTA.
"Nejdřív mi vyčítali, že nemám dost finančních prostředků a majetek v Česku," popisuje. "A tak na mě naši přepsali barák a na konto mi s Michalem naposílali spoustu peněz. Jenže pořád mě odmítají, naposled v úterý. Asi se bojí se, že bych jim tam zůstala."
K ničemu jsou všemožná potvrzení i pozvání od Řepíkova klubu. Tiskové oddělení ambasády se ke konkrétním případům nevyjadřuje. Problém patrně spočívá v tom, že jednou odmítnutý žadatel má jednou provždy těžkou pozici.
"Zařizuju klukům víza dvacet let, ale co teď předvádí paní konzulka, to jsem nezažil," zlobí se Řepíkův agent Jaromír Henyš. "Oni si na svém území vycvičí chlápky, co jim v New Yorku zbourají mrakodrapy, ale dvacetiletou holku za klukem nepustí. To se máme doprošovat přes Červený kříž?"
Řepíkovi hrozí, že do dubna, kdy končí sezona, zůstane v zámoří sám. Teď zkusí přes šéfy Panthers sehnat pomoc u floridských politiků. Jeho partnerka už nejspíš v Praze nic nevybojuje. Jedno řešení jí vlastně úřednice u okýnka nabídla: "Tak se vdejte! A je po problému."
Ona opáčila: "A to se mám ve dvaceti vdávat, abyste mě pustili na čtrnáct dní do Ameriky?" Tím konverzace skončila. Takže bude svatba? "A jak se máme vzít?" říká Blanka Kotýnková. "Přes Skype?"
