Příprava nás baví. Prostě musí
Do svého automobilu odložil tenisovou raketu. Měl za sebou další den nepopulárního letního drilu. „Letní příprava nás baví. Musí,“ mávl rukou. „Všichni víme, že je důležitá a pak z toho hokej těží celou sezonu.“
Asi jako každý si vybírá více a méně oblíbené součásti tréninku. „Mezi mé oblíbené patří hry, jako je třeba tenis, basketbal a fotbal. K těm v uvozovkách méně oblíbeným bych zařadil posilovnu, běh a jízdu na kole,“ pohodil nejlepší extraligový střelec rozverně hlavou. „Pokud to mám shrnout, tak to beru jako nutnost, která mě musí bavit.“
Trénujeme tvrdě, snad splníme očekávání
Zlínští mistři se už také zamýšlejí nad následující sezonou. Jak složité bude naplnit představy svých příznivců, kteří jsou nyní „rozmazlení“ úspěchem?
„Jsem sám zvědavý na to, jak se s tím vyrovnáme. Musíme si počkat na začátek ligy do září. Příprava je dostatečná. Trénujeme tvrdě a věřím, že nám to pomůže k tomu, abychom očekávání splnili,“ přemýšlel s předstihem Balaštík.
Navázat na úspěch nebývá snadné, ale na druhé straně disponuje tým značným sebevědomím, jehož díky spanilé jízdě play-off dosáhl. „Když jsme porazili v pátém finálovém zápase Slavii a vyhráli titul, tak jsme si mohli všichni zaslouženě říct, jsme dobří,“ usmál se autor devětadvaceti branek v základní části a střelec devíti gólů v cestě za mistrovským titulem.
Nejlepší je, že jsme nejlepší
A co neúspěchy a opačné pocity? „Ne, nad tím nemá smysl vůbec uvažovat. Prostě jsem se dal na hokej a musím věřit tomu, co dělám,“ zavrtěl hlavou.
Balaštík se stal ve skončené sezoně poprvé mistrem extraligy. „Nejlepší na tom je to, že jsme nejlepší,“ smál se pár minut po vítězném zápase v šatně. Tyto pocity mu vydržely i nadále.
Následovaly oslavy. „Oslavy byly bouřlivé, jak jsem předpokládal. Akorát mě teď trošku mrzí, že jsem se musel o něco víc ovládat kvůli pozvánce do reprezentačního kempu. Směl jsem být venku jenom tři noci po posledním finálovém zápase,“ svěřoval se ze svých pocitů. „S postupem času mě mrzí, že kluci si to užili a i já jsem si to mohl užít mnohem víc,“ pokrčil zkroušeně rameny útočník.
Slečny po finále? Jedna paní povídala…
Poté co skončily oslavy na zimním stadionu a v baru, se hokejisté přesunuli na diskotéku, kde se pokračovalo. Středem zájmu mnohých slečen, jak tvrdí zlé jazyky, byl právě střelec dvou gólů z posledního zápasu. „A víte co, to je něco ve smyslu, jedna paní povídala… Nemůže se přece věřit všemu, co se povídá. Byl jsem tam ve středu pozornosti jako všichni ostatní. Nás tam bylo dvaadvacet a já jsem byl jedním z nich,“ posmíval se řečem Balaštík.
Zlínský oblíbenec i nadále šikovně kličkoval v odpovědích. „Letos jsme populární. Všichni nás plácají po ramenech a chválí. Za rok může být všechno jinak…“ pokusil se zakončit debatu o své oblíbenosti.
„Co se týká toho, jak se s tím vyrovnává moje přítelkyně, tak tam se jedná o důvěru. Občas se zeptá… Něco proběhlo v novinách o slečnách po finále, pak jsme se o tom bavili a zasmáli jsme se tomu. To bylo vše,“ řekl Balaštík.
Nakonec se přece jen trošku rozpovídal. „Vlastnosti, kterými by mě slečna zaujala? Musí být inteligentní, tolerantní a soběstačná,“ popisoval se zaujetím svůj ideál přítelkyně se sklopenýma očima.
Vyřazení z nominace vzal v klidu, relaxoval
Oslavy ve Zlíně nadále pokračovaly, zatímco křídelní útočník se připojil k přípravě národního týmu, ale do konečné nominace pro hokejový šampionát se nevešel. „Vyřazení z kádru jsem přijal normálně. Trenéři oznámili soupisku a já jsem tam nebyl. Sbalil jsem si věci a jel domu,“ popsal Balaštík s klidným hlasem.
„Zklamaný jsem byl. Asi jsem letos už nemohl mít lepší sezonu, abych na mistrovství hrál,“ povzdechl si smutně rodák z Uherského Hradiště.
Šampionát si ale nenechal ujít a sledoval ho alespoň v televizi. „Zápasy našeho týmu jsem viděl. V základní skupině nás soupeři moc neprověřili. První zápas se začal hrát až ve čtvrtfinále, tam jsme neuspěli. Je to sport a v tom je právě kouzlo play-off, kdy outsider může porazit favorita,“ popsal ve zkratce svůj názor na mistrovství světa.
Po vyřazení z reprezentačního kádru měl už Balaštík volno, které strávil oddechově a relaxačně. „S klukama jsme jezdili do lázní v Luhačovicích. Byli jsme tam osmkrát,“ popisuje své chvíle klidu. „Absolvovali jsme léčebné kůry a různé další procedury. Po náročné sezoně jsme byli hodně unavení a zhuntovaní, proto lázně navštěvujeme každý rok, abychom se dali znova do pořádku,“ prozrazoval útočník.
Cíle, sny a přání…
Jaroslav Balaštík má ve svých čtyřiadvaceti letech jeden velký nesplněný sen. „Chtěl bych si zahrát NHL. A pokud jde o bližší budoucnost, tak zopakovat loňskou sezonu,“ pronesl bez váhání. Téměř všichni hokejisté si doma schovávají puky, kterými vstřelili první či nejdůležitější branky. „Já mám dva. Jeden jsem si schoval ze zápasu, kdy jsem dal první extraligový gól a ten druhý byl první reprezentační,“ přiznával nejlepší střelec.
Dobrou náladu ve zlínské šatně udržuje obránce Martin Hamrlík. „Martin je ten, kdo mě vždycky rozesměje. Pak také dobrý vtip,“ prozrazuje Balaštík svůj recept na smích. Pokud nálada není zrovna veselá a blíží se spíše mizerné, pak opět platí pravidlo číslo jedna – Martin Hamrlík a dobrý vtip.
Balaštík v prozrazování pokračoval. „Nejradši mám na sobě asi vůli a tou, která mě štve, je občasná tvrdohlavost až paličatost,“ přemýšlel nahlas o svých dobrých i špatných vlastnostech. „Zdraví, štěstí a pohodu,“ nezůstal pozadu s odpovědí na tři splněná přání, i když nad tím musel dlouho přemýšlet. Čemu však nikdy neodolá, s tím se nesvěřil. Otázka zůstala nezodpovězená a vyvolala u nejlepšího střelce uplynulého ročníku extraligy bujarý smích.
