"Část svého života jsem si musel projít řadou věcí, ale už se k tomu nevracím. Stalo se, ale už je to minulost. Bylo to těžké, dneska se však soustředím na svoje výkony a vítězství týmu. Jsem nesmírně šťastný, že se mi to podařilo, byla to obrovská dřina," řekl Chára po příletu do rodného Trenčína.
To už měl za sebou dávno obrovské oslavy ze zámoří. Jenže nový zájem mu oživil radost z velkého triumfu. Znovu si připomněl, čeho dosáhl.
"Už jsem se potkal s Paľom Demitrou a Marcelom Hossou. Gratulovali mi a byli rádi. Všichni se vyptávají, a tak se mi všechno znovu vrátilo. Je to pořád živé. Myslím, že přepnu teprve poté, co ukážu pohár lidem," tvrdí Chára.
Oživená radost na Slovensku
Teď si však ještě užívá. Nejraději vzpomíná na okamžik, kdy mohl jako kapitán první zvednout nad hlavu Stanley Cup. "První vteřiny byly nejkrásnější. Je těžké to popsat, ale pohltí vás štěstí a euforie. Je to moment, kdy se vám splnilo všechno, po čem jste toužili. V pár sekundách se to stane realitou," popisoval historicky nejvyšší hráč v NHL.
"Úžasné také bylo, když jsem ve tvářích všech mých spoluhráčů, trenérů a celého realizačního týmu viděl tu radost. To si budu pamatovat do konce života."
Vzpomínek mu však v paměti zůstane mnohem víc. Silné jsou třeba ty, kdy s celým týmem projížděl skrz centrum Bostonu a zdravil se s hordami fanoušků.
Bostonský kapitán Zdeno Chára (vpravo) a gólman Tim Thomas s nadšenými fanoušky
"Převýšilo to veškeré očekávání, vždyť v ulicích bylo víc jak dva miliony lidí. Viděli jsme nejenom mladé, ale i starší fanoušky, kteří pamatují zisk Stanley Cupu z úvodu sedmdesátých let. Všechno to bylo jako ve snu," rozpovídal se Chára.
Připomněl i události ve Vancouveru, kde někteří fanoušci Canucks demolovali město.
"Věděli jsme o tom už při oslavách v kabině hned po zápase. Je smutné, že si lidé ničili vlastní město. Na druhou stranu ukázali nespokojenost a zklamání, což se dá v davu těžko ovlivnit. My jsme hlavně rádi, že jsme se bezpečně dostali pryč."
Motivace? Vyhrát Norris Trophy
A jak je na tom slovenský obr s motivací do dalších let? "Už jsem o tom přemýšlel. Jsem ale člověk, který si před sebe klade stále nové cíle. Dívám se dopředu, ohlížet se budu, až skončím. Pořád se můžu zlepšovat," poznamenal.
Zajímavé by pro Cháru mohly být například individuální ocenění. Letos kdekdo čekal, že získá prestižní Norris Trophy pro nejlepšího obránce NHL, nakonec však skončil až třetí. Zprvu byl trochu zklamaný, pak už to však bral s nadhledem.
"Už jen dostat se mezi tři nejlepší je velmi těžké. Být nominovaný počtvrté nebo popáté je něco, na co můžu být hrdý. Hlasování bylo hodně těsné, na prvního jsem ztrácel asi čtyřicet bodů. Každý novinář může dát deset, sedm a pět bodů. To hovoří za všechno, jak to bylo těsné. Beru to jako motivaci a doufám, že tu trofej ještě získám."
