Odešli Podkonický nebo Hunkes, tým však přesto hraje nahoře. Čím to je?
Víte, třeba s Andrejem Podkonickým jsme se dlouho bavili, osobně k němu mám velmi blízký vztah. Nakonec jsem mu vřele doporučil, ať přijme nabídku z Brna, měl totiž ještě dvě další. Hráče s jeho gáží jsme do třetí pětky nechtěli, tam nám hrají mladí kluci. Ukazuje se, že zakomponování našich mladých byl správný tah a koncepce, kterou jsme před čtyřmi roky rozjeli zřízením farmy v Benátkách, se vyplácí. Letošní sezona je ukázkou jmen, o nichž by si žádný z fanoušků před několika měsíci nepomyslel, že by mohli takovou měrou přispívat k výsledkům. Nově jsme zabudovali hráče, jako jsou Bulíř, Kajínek, Jonák, Bortňák, Krejčík a další, kteří neustále mají před očima ten sen v podobě možnosti startu v extralize.
Ale může přijít herní krize a mladým v extralize pak budou chybět zkušenosti. Nebojíte se toho?
Já v žádném případě nepřeceňuji, že jsme teď v tabulce nahoře. Stačí série tří nepodařených utkání a všechny věty o tom, jak jsme spokojení, budou nepravdivé a můžeme se klepat o umístění. Bytostně si uvědomuji, že mladým zkušenosti chybí. Že budou dělat chyby, to víme a jsme na to připraveni. Ale zatím to vyvažuje jejich hlad po hokeji. Trenér Kalous kluky výborně vede a zřetelně pojmenovává chyby i to, co se jim naopak povedlo. Aby to, co jim přináší úspěch, dokázali pravidelně opakovat. Dnes máme v týmu čtyři pět starších hráčů, kteří určují kvalitu…
…a mezi nimi vyniká skoro čtyřicetiletý Petr Nedvěd.
Ano. Máme zřetelného vůdce a kolem něj partu mladých, kteří mají svůj vzor neustále na očích, vidí jeho přístup, zarputilost a zaujetí. Vidí, že hraje až třicet minut za utkání od začátku do konce s takovým nasazením, že by puk radši sežral, než aby ho viděl v naší brance. Někteří kluci ještě ani nebyli na světě a Méďa už válel v NHL.
Mluvil jste o odchodech hráčů. Možná někoho letos překvapilo, že jste už v rozehrané sezoně pustili útočníka Klimentu na hostování do Třince. Nepatřil přece k nejhorším.
Když vytrejdujeme Klimentu, není to tak, že bychom si najednou na něco vzpomněli. On tady má odehráno deset sezon a my jsme chtěli, aby jeho výkonnost přece jen byla o kus jinde. Jedna věc je, že se tím zbavuju finanční zátěže, zadruhé ho chci probudit a za třetí ukázat mladým, že ne každý starý má v sestavě místo na věčné časy. Věřte, že se skladbou týmu nakládáme velmi obezřetně a o každém hráči se vedou dlouhé debaty. Že by se najednou někdo špatně vyspal a ve vteřině někoho vystřelil pryč, tak to opravdu není. Takhle nevedu firmu ani hokejový klub. Vím, že Klimentův odchod vyvolal trochu podrážděnou reakci, a dokonce jsem slyšel něco o tom, že se zbavujeme srdcařů. Ale tak to není. Srdcařství je potřeba, k tomu ale musí přijít také výsledky a tomu přiměřená gáže.
Ale Klimenta byl v době odchodu třetí nejproduktivnější hráč týmu.
Statistika je určitě důležitá. Ale když si máte říct, jestli tam má hrát mladý kluk za dvacet tisíc, nebo Klimenta, který má mnohonásobně vyšší výplatu, proč byste takový krok neudělal, když jste přesvědčen, že týmu neublížíte a Klimentovi můžete pomoci?
Předpokládám, že důvod odchodu kanadského beka Haye je také ten, že obrazně řečeno za hodně peněz odváděl málo muziky.
Řekl jste to přesně. Hledali jsme praváka a u hráče ze zámoří jsme také očekávali tvrdost. Neměl úplně špatné výsledky, ale na to, co předváděl, stačí kluci, které si tady vychováváme. Uvědomujeme si, že jdeme do rizika v případě, že se několik hráčů zraní. Ale svého času jsme v jednu chvíli měli mimo hru devět hokejistů a taky jsme to zvládli.
Kapitán Nedvěd dostal po letech šanci v reprezentaci. Překvapilo vás to?
Přiznám se, že v první chvíli jo. Považoval jsem za zbytečné, že by měl jet na nějaké přípravné zápasy, kdyby pak nemohl startovat na mistrovství světa kvůli tomu, že kdysi hrál za Kanadu. Trenér Hadamczik mě však přesvědčil, že z legislativního hlediska hrát může, protože má odehrané čtyři ligové sezony v Česku. Viděl jsem, že v Méďovi jakoby vzplály saze, a řekl jsem si, proč nedopřát hráči výjimečných kvalit, aby si ještě zkusil za reprezentaci zahrát.
Jaká byla vaše reakce, když jste se dozvěděli, že o něj má zájem Poprad z KHL?
Žádná.
Ale Poprad ho přece chtěl.
To ano, ale byl to nesmysl. Ani by nás nenapadlo ho do Popradu pustit. Jejich manažer zavolal našemu, ten to odmítl a tím celá věc skončila. Hovor na téma Nedvěd trval asi dvě vteřiny. Že to druhá strana zveřejnila, to je takové zbytečné vypouštění duchů.
Ale může přijít jiná nabídka na Nedvěda. Co pak?
Je pravda, že Petr Nedvěd vládne bodování extraligy a určuje ráz naší hry. Když dostane pozvánku do reprezentace, tak se jako majitel klubu klepu, aby se vrátil zdravý, protože celková investice do sezony se v případě nějakých problémů může výrazně obrátit. Petr Nedvěd naši hru výrazně ovlivňuje, ale v žádném případě to zase nesmí vyznít tak, že je nepostradatelný a nenahraditelný. Takový člověk na světě není.
A budete případnou lákavou nabídku zvažovat, nebo říkáte dopředu: Nedvěda za žádnou cenu nepustíme?
Jako obchodník přemýšlím o každé nabídce. Život přináší nové příběhy. Rozhodně nechci vyslat signál, že se nebudeme o ničem bavit. Jsme normální obchodní společnost a naším zbožím je umění našich hráčů. Když přijdou další nabídky, budeme je zvažovat, ale v danou chvíli nemáme co řešit.
Před několika lety se rozpočet libereckého klubu vyšplhal vysoko přes 150 milionů. Pak začalo šetření. Pokračuje dodnes?
Snažíme se každý rok výdaje trochu osekat. Sponzoři pořád ubývají, je to odraz ekonomické situace. Proto mě štvou občasné výpady proti tomu, jak moc je pomalovaný led nebo dresy. Ať někdo, kdo ty řeči vypouští, zařídí, aby do sportu proudilo víc peněz. Dominantními partnery klubu je firma Syner a Home Credit, což jsou řádově desítky milionů. Jinak sbíráme příspěvky po dvou, třech, pěti stech tisících. Od diváků dostáváme po sto padesáti korunách za vstupné. Nemáme žádného bohatého sponzora, který by nám dal sto milionů. Liberec je mimořádně sportovní město, hraje se tu snad osm extralig, přesto město ani kraj nedávají na provoz klubů žádné zásadní peníze. To je v zásadě dobře. Platí se investice, aby bylo kde sportovat. Někde vyhrožují: Když nám město nedáš dvacet milionů korun, půjdeme hrát jinam. To tady nikdy nezaznělo.
Jste desátý rok v extralize, zatím soutěž vedete. Jak si to představujete dál?
Pořád máme chuť vyhrávat. Máme za sebou řadu krásných sezon, užili jsme si čtvrtfinále i semifinále. Má-li každá prohra sloužit k tomu, aby nás posílila a zocelila, tak potom bych rád, kdyby proher už bylo dost a letos jsme si to užili až do konce. Aby Méďa vydržel s plným nasazením až do finiše a náš výkon podpořil brankář. Pak můžeme dosáhnout hodně, třeba i to finále. Před rokem a něco jsme hráli v Liberci s americkým Bostonem. Ten předtím v posledním zápase semifinále Východní konference proti Philadelphii vedl 3:0 a nakonec prohrál 3:4. Strašná rána. To je však posílilo tak, že to letos dotáhli až k zisku Stanley Cupu a fantasticky si to užili. My jsme v minulé sezoně měli také skvěle rozehrané sedmé utkání čtvrtfinále proti Slavii a nakonec nám výhra protekla mezi prsty. Kdybychom nyní napodobili Boston, vůbec bych se nezlobil.
