Ačkoli se to mnohým nezdá a spousta skeptiků tomu nevěřila, Chelios pořád válí. A prý může hrát až do padesáti!
Psal se rok 1989, když se Chelios stal prvním americkým kapitánem slavného Montrealu Canadiens a poprvé byl vyhlášen nejlepším obráncem NHL. V té sezoně byl Lidstrom teprve draftovaný.
Podruhé přebíral prestižní Norris Trophy v roce 1993. To už hrál za Chicago a draftovaný byl pro změnu Pronger.
Třetí a zatím poslední cenu získal roku 1996.
"Jestli s Chrisem nebudu podepisovat jednoletý kontrakt, dokud mu nebude padesát, dostanu padáka," říká s nadsázkou generální manažer Detroitu Ken Holland pro server nhl.com.
Jakmile přijde řeč na Cheliose, v Hollandových očích se zajiskří. V březnu roku 1999 ho na konci přestupního termínu přetáhl z Chicaga za Anderse Erikssona. Byl to jeden z jeho nejlepších tahů v kariéře.
"Je to jeden z nejsilnějších sportovců, které jsem kdy poznal."
I proto se stále drží na vrcholu.
Řek a hokejista?
Chelios je synem řeckých imigrantů žijících v Chicagu. Že z něj jednou bude skvělý obránce, to by v době jeho mládí znělo jako špatný vtip. "Bookmakeři by na to vypsali kurz asi jedna k milionu," řekl sám obránce v průběhu sezony.
"S hokejem jsem začal na střední škole v Chicagu, ale to mě ještě víc zajímal americký fotbal. Pak jsme se přestěhovali do San Diega. Pamatuju si, jak jsem ležel na pláži a snil o tom, že se dostanu do Univerzitního výběru amerických juniorů. Na pláži, umíte si to představit?"
Jenže vedení týmu o Cheliose nemělo zájem.
"Ale Bobby Parker, jeden z hráčů, mi dal číslo na jednoho trenéra, který potřeboval náhradního obránce."
Chelios začal pravidelně nastupovat v juniorské lize za klub Moose Jaw Canucks. Uplynuly dva roky a dostal pozvánku do Univerzitního týmu Wisconsinu a na první z jeho čtyř olympijských her. Kariéra nezdolného beka se začala rozvíjet.
Chelios je stále klíčovým hráčem
A přestože si v zámoří potrpí na nostalgii a silné příběhy, ten Cheliosův není přitažený za vlasy. I dnes patří k oporám jednoho z nejslavnějších klubů NHL.
"Ještě že ho máme. Kdykoli jde do tuhého, musí na led. Zvlášť když se blíží konec zápasu a je buly před brankou," říká Lidstrom, kapitán Red Wings.
Nejsou to jen kolegiální řeči. Chelios hraje v detroitské defenzivě stále podstatnou úlohu. Důkaz? Na konci prvního finálového zápasu Západní konference s Anaheimem byl na ledě pořád, aby týmu pomohl ubránit vedení 2:1.
Je mu 45 a nic na svém umění neztratil. Jeho životnost je až neuvěřitelná. Nikdo není tak soutěživý. Nikdo tak nerad prohrává jako on. Na výsluní se drží i díky své předvídavosti. Postavte ho do situace jeden proti jednomu a nikdy neprohraje. A je jedno, jestli na něj vyrukuje osmnáctiletý kluk nebo pětatřicetiletý veterán. Pokud stojíte na druhé straně barikády, nezná kamaráda.
"Postaví se proti komukoli. A nikdy neuhne," říká proslulý kouč Mike Babcock.
Když se v průběhu sezony Detroitu zranili Mathieu Schneider a Niklas Kronwall, stal se ještě důležitějším. V základní části strávil na ledě každý zápas průměrně devatenáct minut. V prvních kolech play-off už skoro pětadvacet.
Brzy z něj bude rekordman
Chelios už ve Stanley Cupu odehrál 241 zápasů a tohle číslo bude ještě stoupat. Už mu zbývá jen šest zápasů, aby se dotáhl na rekord Patricka Roye. Jeho vůle je nezdolná, vždyť je druhým nejstrarším hráčem v historii zámořské soutěže. Dotáhne se na legendárního Gordie Howea, jenž hrál ještě ve dvaapadesáti?
Je to možné. Chris Chelios nesnáší prohry a za tu by možná považoval i svůj konec s hokejem.
"V šatně je s ním ohromná sranda. Umí si ze svého věku utahovat," culí se jeho spoluhráč Kris Draper. "Víte, čím je starší, tím víc na sobě pracuje. Na ledě i mimo něj."
"Je to poslední lídr," tvrdí Lidstrom. "Nemůžete najít lepší příklad, který by se dal následovat."
Občas Chelios působí jako starý mrzout. Je nepříjemný a nabručený. Svůj věk si nechce připouštět. "To číslo... Je to jako tmavý mrak vznášející se nad mou hlavou. Nesnáším to," říká. "Je mi pětačtyřicet, ale nepřemýšlím o tom, jestli je tahle sezona moje poslední. Pořád jdu do všeho naplno," vykládá vzrušeným tónem.
Má však i druhou tvář. Málokdo vykonal tolik dobročinné práce v Chicagu a Detroitu jako on.
Trénink? Spinning v sauně
"Posledních pár let jsem nevynechal žádné střídání ani jediný souboj. Teď mi říkají, že nemám chodit na ranní rozbruslení nebo si dát v některých zápasech pauzu, protože jsem nejstarší hráč v NHL. Ale mně to nedává smysl."
Chelios má výdrž. A jeho recept? Spinning na rotopedu v sauně. Pětačtyřicet minut v kuse.
"Začali jsme s tím s Gary Suterem už na koleji," vzpomíná Chelios.
Někteří jeho spoluhráči říkají, že je od přírody šílenec.
"Když jsem ho viděl poprvé při jeho cvičení v sauně, myslel jsem, že to také zvládnu," řekl Dan Cleary, Cheliosův osmadvacetiletý spoluhráč. "Už po pár minutách se mi ale začaly spalovat plíce. Nechal jsem toho a už to nikdy nezkoušel. Je to frajer. Pořád je na tom fyzicky líp než většina hráčů v lize."
 Chris Chelios |
