Dukla trefila v zápase hned dvakrát tyčku, ovšem puk za záda chomutovského Hanuljaka nedostal ani jeden z hráčů. „Přitom šance jsme na to měli,“ smutnil Rittich.
„Je velká škoda, že jsme žádný nedali. Pokud by totiž jel Chomutov do Jihlavy za stavu 1:1, tak by se určitě rozklepal. Takhle je na koni,“ krčil rameny.
Zdánlivě rezignovaný projev brankáře, který letos vypomáhá svému mateřskému klubu z extraligové Mladé Boleslavi, se však vzápětí změnil v jednoznačné odhodlání. „Série určitě není ztracená, pořád musí udělat dva kroky a u nás to budou mít hodně těžké,“ vzkázal Pirátům.
Dost přitom dvaadvacetiletý rodák z Jihlavy spoléhá na podporu domácích příznivců. „Naše díky zaslouží už za to, že za námi vyjeli i sem do Chomutova, což je pořádná dálka,“ vysekl poklonu fanouškům. „Slyšet je bylo víc než místní. A u nás bude na semifinále teprve pořádný rachot,“ přesvědčoval.
On sám přitom ještě netuší, zda bouřlivou atmosféru na Horáckém zimním stadionu okusí na vlastní kůži. „Nevím, patřím Boleslavi. To je taky moje priorita,“ hlásil. „Jinak ale můžu říct, že bych samozřejmě raději chytal, než jenom seděl na střídačce,“ připomněl svoji roli v posledních zápasech boleslavského celku.
V Chomutově inkasoval Rittich jediný gól už v 11. minutě zápasu, kdy se tečovanou střelou trefil domácí Ondřej Kaše.
„Někdo vypálil asi tři a půl metru vedle, jenže tenhle mladej zrovna přejížděl před brankou. Netuším, jestli to takhle chtěl udělat, spíš si myslím, že mu prostě jen puk trefil hokejku,“ popsal rozhodující moment druhého semifinálového duelu.
