„Nezpychnu, vůbec. Ani by mi to táta nedovolil, drží mě v tomhle smyslu pevnou rukou,“ nehrozí teenagerovi, že by se mu z nenadálé slávy zamotala hlava.
Táta nad ním bdí přímo v šatně Růžičkova týmu, je totiž dlouholetým vedoucím chomutovského mužstva. „Je to pro mě jako pro každého tatínka splněný sen. I pro kluka,“ hrdě říká Roman Lauko. „Do hlavy mu to nestoupne, je pokorný, já taky. Jsem realista, chceme dělat postupné kroky, nepředbíhat.“
Jakub LaukoChomutovský hokejový útočník se narodil 28. března 2000, měří 179 cm a váží 68 kg. V extralize dospělých má už pět startů a jeden gól. Letos nastupuje i za starší dorostence (13 zápasů, 19 bodů) a za juniory (3 zápasy, 3 body). |
Jeho syna vytáhl trenér Vladimír Růžička starší do prvního výběru nedávno ve velkém zápase proti Spartě, mladík se v sestavě udržel a v pátek proti Olomouci poprvé v kariéře skóroval v extralize. V 16 letech, 8 měsících a 21 dnech. A ve čtvrtém startu v elitní soutěži. „Jsem rád, že to přišlo tak brzo. Už v předešlých zápasech jsem měl šance, teď mi padl šťastný gól.“ Jak ho jednou popíše svým dětem? „Haluz. Střela, jako když hodíte čepicí proti větru.“
Ale důležitá, která nastartovala Piráty k vítěznému obratu. „Šlo o jeho první trefu, i pro něj jsme chtěli utkání zvládnout,“ doznal asistent trenéra Jan Šťastný.
O mladíkovi s respektem hovoří i mazáci Pirátů. Třeba víc než dvakrát starší útočník Ivan Huml. „Z turnaje z Kanady, kde se mu velice dařilo, přijel s velkým sebevědomím. Dobře bruslí, je schopný udržet puk, vybojuje ho. Na to, kolik mu je let, podává excelentní výkony. Aby šestnáctiletý kluk hrál s takovou rozvahou, to klobouk dolů,“ kloní se Huml. „Proti Olomouci to korunoval gólem. Jsme rádi, že můžeme zkasírovat jeho tatínka do týmové kasy.“
Ovšem pozor. Lauko je, ač středoškolák, služebně nejstarším v chomutovské šatně! „Do kabiny áčka chodím od dvou let, už na starém zimáku mě tam táta vodil, i když to si nepamatuju. Dlouho se znám s Hřebejkem, s Ruttou,“ tvrdí talent. Jeho táta doplňuje: „Jakub má k šatně blíž díky mé práci, kluci ho znají odmala. Takže nešel do neznáma, což byla výhoda. Před prvním startem se hodně bavil s kapitánem Vondrkou, s Humlem a s hráči z lajny. Radili mu, jak se má chovat, kde bruslit. A musím přiznat, že já byl nervóznější víc než kdykoli předtím.“
Chomutovský vedoucí mužstva Roman Lauko
A co pak po prvním synovu gólu? Dojetí. Lauko mladší si puk vystaví na poličku. „Trošku jsem byl překvapený, že jsem gól dal, pak přišla malá euforie. O puk jsem si říkal Poletínovi, vybodl se na mě, tak jsem si ho musel vzít sám,“ řehnil se střelec. „Ještě že jsme vyhráli, jinak by můj gól měl pachuť porážky.“
Ještě loni válel jen za starší dorost, teď k němu přidal i juniory, ale víc startů už má paradoxně v áčku. Všude sbírá kupu bodů, třeba loni za mladší dorost jich měl 61 ve 24 zápasech. „Z dorostu do extraligy mužů je velký skok, ale já měl výhodu, že jsem hrál neoficiální mistrovství světa ve své věkové kategorii. Tam jsou zápasy podobné.“
Válí za reprezentaci do 17 let. „Jsem rád, že se v nároďáku můžu už taky vychloubat, že hraju extraligu,“ blaží ho. Jen spolužáci z obchodní akademie ho moc neuvidí: „Poslední dva týdny tam moc nejsem, bude se řešit individuální plán.“ Jeho příjmení zní finsky, což se odrazilo i v Laukových přezdívkách. „Všichni mi odmala říkají Laukanen, Laukanainen. Ale naše jméno je původem slovenské.“ Může být i věhlasné.
