"Když jsem si promítal v hlavě, koho tady uvidím, uvědomil jsem si, že potkám spoustu lidí, se kterými jsem nebyl přes dvacet let. Ale nikdy jsem nepředpokládal, že to bude při takové příležitosti," smutnil Bubla v rozhovoru pro internetové stránky hokejového svazu.
Bubla se s Hlinkou znal od dvanácti let. Už mnohem dřív je však cosi spojovalo, narodili se totiž téměř ve stejnou chvíli. Prošli spolu několika věkovými kategoriemi v litvínovském klubu, v reprezentaci získali třikrát titul mistrů světa. Jako bratři, tvrdilo se o nich.
Byli pro soupeře hodně nebezpečnou dvojkou. Hlinka patřil k excelentním evropským útočníkům, Bublu v roce 1979 vyhlásili nejlepším obráncem mistrovství světa.
Až po třicítce je komunističtí mocipáni pustili na zahraniční angažmá. Hlinka s Bublou v roce 1981 společně odešli do zámořské NHL, oba do klubu Vancouver Canucks. Přitom si je při pravidelném rozebírání hokejových talentů vybraly dva rozdílné kluby, Colorado aWinnipeg.
Canucks tyhle dva Čechy moc chtěli, proto museli poskytnout Coloradu aWinnipegu náležitou kompenzaci. Nebylo to zrovna obvyklé. Ale klubu se to vyplatilo. Vancouver v té sezoně málem dokráčel až k nejcennějšímu hokejovému poháru planety, slovutnému Stanley Cupu. Prohrál až ve finále.
"Kéž by se tihle dva Češi dostali do NHL dřív. Mohli dokázat velké věci," řekl jejich vancouverský spoluhráč DaveWilliams. Hlinka se v roce 1983 vrátil do Evropy, Bubla nikoliv. Emigroval.
Provozoval obchod, nyní podniká v dopravě. Trvalý návrat do vlasti prý nechystá, v byznysu se mu vede. Když mu před týdnem zavolal Jiří Šlégr, jeho biologický syn, tušil zlou novinu. Takovou ale ne.
"Je to prostě neštěstí. Ivan měl přece před sebou ještě hodně času." V úterý absolvoval rozloučení s Hlinkou na pražském Žofíně, dnes se chystá na pohřeb svého kamaráda v Litvínově. Už předtím stačil položit kytici na místě Hlinkovy tragické nehody.
Po Žofíně se pohyboval celý v černém, zachmuřený a ponořený jakoby do sebe. Tryznu opouštěl jako jeden z posledních pozvaných hostů. V autě seděl sám.
