Na počest Hlinky, hokejové legendy, která nedávno po autonehodě opustila svět, je číslo navždy vyřazeno. Stejně jako jednadvacítka v české reprezentaci. "Hokej sice chodím hrát stále, ale s kondicí to slavné není," vykládal Hlinka mladší.
Také on se snažil v hokeji prorazit. Stejně jako Martina Ručinského i jeho však dlouho trápilo, že je proti vrstevníkům malý. "Puberta se na nás dvou projevila nějak později... Možná to byla příčina, proč jsem s hokejem skončil. Martin vydržel, byl talentovanější," povídal Hlinka mladší, který nakonec vyrostl do úctyhodné výšky.
Už nepřemýšlí nad tím, proč v hokeji nedokázal více. "V Litvínově jsem byl asi do šestnácti, ale průměrný hráč. Zkoušel jsem to i jinde, třeba dva roky v Chomutově druhou ligu dospělých," vypráví svůj příběh.
Hodně ho srovnávali se slavným otcem. "A když nejste výborný nebo vynikající, tak vám to na psychice nepřidá." S Reichlem a Ručinským jako dítě chodil nejen do stejné třídy, ale byli i velcí kamarádi a do juniorských let spolu vyrůstali i na ledě.
"Některé věci v hokejové kariéře mě mrzí, ale už nic nenadělám. Později už jsem měl jiné zájmy, potřeboval jsem se živit." Třiatřicetiletý Hlinka mladší se těší, že si opět na stadionu, který nese jméno jeho tatínka, otevře prodejnu. "Za minulého vedení jsme z toho nějak vypadli, teď se změnil generální manažer a doufám, že se budu moct vrátit."
Jeho žena je ve čtvrtém měsíci těhotenství. Když se narodí kluk, pojmenují ho Ivan. Před včerejším zápasem si přál: nějak to odklouzat, neudělat ostudu. Plán splnil. Když nastupoval na led, sklidil bouřlivé ovace. A zapsal se i do statistik, Bubla mu nabil před prázdnou branku a dal gól na 4:2.
