Už dnes naskočí na led, aby se s týmem porval o postup do semifinále. Čeká ho velká bitva. Věří, že ne poslední. "Chci to ve Švýcarsku celé vyhrát!"
Představte si, že vám někdo řekne: Pokud se ostříháte dohola, vyhrajete titul. Udělal byste to?
Především bych mu řekl, že to dokážeme, aniž bych se stříhal. Ono by záleželo, kdo by se mi zjevil. Pokud bys mi to sliboval ty, tak tomu bych moc nevěřil (smích). Ale kdyby se zjevil anděl, tak možná ano.
Třeba to půjde i bez něho. Vždyť když je u národního týmu Růžička s Jágrem, pak to dopadá dobře.
(úsměv) To jsou ty vaše statistiky. Kolikrát jsme se takhle sešli?
Třikrát, když počítáme i Nagano.
Vidíš to. Kdyby to bylo stokrát a vylezlo by z toho sto úspěchů, tak to beru. Takhle z toho nemůžeš nic vyvozovat. Přestože je Růža schopný trenér. Je typem člověka, který udělá rozhodnutí a stojí si za ním. Nelítá z jedné strany na druhou. Jako s brankáři: řekne si, že chytat bude tenhle, a vy si pište, co chcete.
Je podobný typ, jako byl Hlinka?
Jsou různí. Ivan tolik nemíchal sestavou, nereagoval zas tolik na situaci. Jedno snad společné mají. I když jsou nervózní, tak to nehází na hráče. Neříkají: Ty vole, teď je hrozně důležitej zápas, musíme to vyhrát. Možná to tak i je, ale stejně to nesmíš tak zdůrazňovat. Aby se z toho hráči nepo... Víme všichni, co říkával Hlinka: Hlavně se z toho nepo... Brát to takhle je ohromná výhoda.
Díky tomu jste vyhráli i Nagano. Díky tomu a Haškovi v brance. Co vůbec říkáte jeho návratu k hokeji?
Kolik mu je? Čtyřiačtyřicet? Vy se tomu smějete, ale já si myslím, že z něj zase bude nejlepší brankář. Když ne tuhle sezonu, tak příští. Pokud se nezraní. Ono je těžké si v tomhle věku dát na rok přestávku.
Vy byste se po roční pauze dokázal vrátit?
Rozhodně ne. Nebo ano – do druhé české ligy.
Ale co Kladno? Pořád plánujete, že se tam jednou vrátíte?
Určitě. Záleží na zdraví. Podívej Chelios, ten hraje i v sedmačtyřiceti. A to mám lepší životosprávu (smích). Když to jednou máš v sobě, tak je to všechno věcí tréninku.
Přesto: cítíte, že se kariéra už pomalu chýlí ke konci?
Vůbec. Nepřipouštím si to. Z hokeje mám stejnou radost jako před patnácti roky. Mezitím přišla období, kdy jsem byl unavenej. Zrovna teď se ale cítím stejně, jako když mi bylo sedmnáct.
Přitom z vás už je veterán, který v reprezentaci vychovává svého nástupce Hemského.
Já určitě nikoho nevychovávám.
Vážně ne?
Zrovna Aleš je myslím hodně vyspělej. Psychicky určitě. Hodně mě překvapil. Kolikrát spíš on pomáhá hráčům, kteří jsou starší. Má to v hlavě srovnaný.
Když jsme u toho. Už jste ve věku, kdy jiní vychovávají své děti. Až na to jednou dojde, budete na ně stejně tvrdý, jako byli rodiče na vás?
Zajímavá otázka. Ale abych to upřesnil: Mě rodiče do ničeho nenutili. Vždyť oni třeba ani nevěděli, že dělám tisíc nebo dva tisíce dřepů za den. To zjistili až z mého zápisníčku. Vždycky to zaonačili tak, abych něco udělal pro to, že jsem to vlastně udělat chtěl. Přišel jsem třeba ze školy a oni se chystali na trávu, což byla hrozná dřina. Pronesli: V pohodě, jsme sice staří, ale oddřeme to sami, ty se neunavuj. Takovej psychickej tlak! To je horší, než kdyby řekli: Musíš! Na mě to fungovalo.
Budete to zkoušet i na své děti?
Nikdy nevíš, jakou bude mít tvé dítě povahu. Jakou bude mít do různých věcí chuť, nemá cenu je do ničeho nutit. Když se mě někdo zeptá, co je to talent, tak řeknu: Jediný talent, který má cenu, je, když dítě samo chce být lepší. Takových v současnosti moc není.
Myslíte?
No, jeden případ mě vlastně nedávno ohromil. V Omsku mám známého, jehož syn začal hrát hokej až ve třinácti letech. Ještě v roce 2004 neuměl vůbec bruslit. Hrozně moc ale chtěl něco dokázat. Myslel jsem si, že nemá šanci, když začal tak pozdě. Všichni se mu smáli. Sám trénoval šest hodin denně na ledě. Po čtyřech letech je mezi omskými juniory nejlepším obráncem. Chápete? Nejlepší! Říkal mi: Jaromíre, já bych strašně rád jednou hrál dobře hokej. Sedmnáctiletý kluk. Moc bych mu to přál. Má šanci, protože se naučil pracovat. Ostatní měli náskok deset let a on se jim vyrovnal.
I díky takovým příběhům vás Rusko stále fascinuje?
Mně se na Rusku líbí hlavně to, že je svobodné. Víc než Amerika. Tam všichni tvrdí, kdovíjakou mají svobodu, přitom je svazuje spousta pravidel. Pokud v Rusku uděláte chybu, vždycky se to dá nějak napravit. Dostanete další šanci. Zastaví vás na silnici kvůli vysoké rychlosti, ale nepřijede hned deset policajtů jako v Americe, aby vás zatkli. Pokud budete milý, dá se to lidsky vyřešit. Každý někdy udělá chybu.
Je to stejné, pokud zastaví i někoho, kdo se nejmenuje Jágr?
O tom jsem přesvědčen. Nemluvím jen z vlastní zkušenosti. Znám spousty lidí, kteří by v Rusku nikdy nechtěli žít. Může být, já to respektuju. Ale mám jiný názor.
Ještě jste tam nenarazil na člověka, který by vás chtěl jen využít?
(klepe na stůl) Ne. Já jsem v tomhle opatrnej. Lidi si k sobě připustím po hrozně dlouhé době.
Tvrdil jste, že v Americe byste nemohl žít. V Rusku ano?
No, jsme všichni Slovani. K Rusům máme blíž než k Američanům. Do nich máme daleko, i když jsme vždycky chtěli být jako oni. Ať si to připustíme nebo ne. V Rusku je mi dobře. I kvůli kamarádům.
V Rusku jste si našel opravdového kamaráda?
Ano.
A předtím v Americe?
To je zajímavé, tam jsem ho nenašel. Mám na tohle téma jednu příhodu. V Omsku jsem kdysi potkal člověka, který byl hrozně chudý. Měl dobré srdce, dost jsem si ho oblíbil, takže jsem za něho všechno platil. Pak jsem zmizel do Ameriky a do Ruska se vrátil až před touhle sezonou. Přijedu tam a zjistím, že tenhle chlapík ohromně zbohatl. Ale ohromně. S bráchou udělali byznys a teď je jedním z nejbohatších lidí v Omsku. Říkává mi: Pomohl jsi mi, pro tebe já udělám cokoliv. Tohle vás poučí.
Čím to je, že v Americe jste kamaráda nenašel za sedmnáct let a v Rusku vám stačila chvilka?
Já ho v Americe ani nehledal. Jisté kamarády máte v hráčích v týmu. Ale to se nedá srovnávat. Přestanou s kariérou, odejdou do jiného mužstva a ztrácíš s nimi kontakt. Pak už to není takový. NHL je v tomhle hrozný koloběh.
Opravdu nikdo vám z Ameriky poslední rok nezavolal, že mu v NHL chybíte?
Já mám teď ruskej telefon, takže na mě nikdo neměl číslo. (smích)
Takový Yzerman říkal, že byste NHL pořád měl co dát.
To je diplomacie. Takhle mluví lidé v manažerských pozicích. Té lize nechybím. Ale když se mě zeptáte, jestli myslím, zda bych ji pořád mohl hrát, pak řeknu jo.
