Zatímco Vsetín zažil po triumfu odchod hvězd a dluhy, Slavia teď pozvolna stoupá k vrcholu.
Před letošní sezonou sehnala štědrého hlavního sponzora. Díky němu mohla investovat do lákavých posil.
Obranu vyztužil bývalý sparťan Kučera. V soutěži není mužstvo, kterému by pomáhala početnější družina hráčů se zkušenostmi z NHL. Na platy hráčů dá klub zhruba 30 milionů korun.
I proto se před sezonou stal jedním z favoritů soutěže, který pilně zásobuje reprezentaci do Ruska odjelo na Baltiku hned šest slávistů. „Ale pořád máme až pátý šestý nejvyšší rozpočet v soutěži. Peníze až takovou roli nehrají,“ brání se Vladimír Růžička.
Právě jeho označuje většina hokejových odborníků za strůjce „vršovického“ zázraku. „Je za ním dlouhodobá práce, kádr doplnil o vhodné hráče, kvalitně s nimi trénuje,“ chválí jej trenér národního týmu Slavomír Lener.
Slavii pomohl Růžička jako hráč před lety do extraligy, teď z ní buduje ligovou velmoc. Stihne být trenérem i manažerem, na stadionu tráví deset hodin denně. Včera nechal hráče odpočívat, sám sobě volno nedal.
Před dvěma roky nechal v Edenu zúžit hřiště po vzoru NHL. Postupně podle nových rozměrů ledové plochy dosazoval do týmu potřebné typy hráčů. Třeba letos obětoval kamaráda Ujčíka za ranaře Dudu a pracanta Krátošku. I fanoušci váhali, ale výměna se vyplatila.
Pomalu přestavěl mužstvo. Vsadil na bojovníky a vlastní odchovance. Několikrát podržel gólmana Romana Málka, z něhož se stal nejlepší brankář soutěže. Juniorské řadě Jaroš, Kopecký, Dlouhý dává důvěru i při přesilovkách.
Pomohl vytvořit partu, hráči jsou na sebe zvyklí už několik let. Naučil je nový herní styl, podobný zámořskému. Méně kliček, víc nahazovaných puků. Místo zdlouhavých kombinací hraných na krásu přímočarost a důraz.
Zní to jako paradox: Slavii učí bránit Růžička. Kdysi z pozice centra bavil diváky útočnými manévry, rád si hrál s pukem, moc se nevracel, většinu zápasu číhal na červené čáře a vyrážel do brejků. „No jo, taky bych rád, kdybychom dali sedm osm gólů. Ale takhle jsme hráli ještě v Litvínově a titul jsme nikdy nevyhráli. Kluky nutím hrát jinak. Vím, co na mě platilo: tvrdost!“
Hráči jej uznávají. Každý Růžičkův úkol je na hřišti předem splněn. „Co je můj styl? Dostat z hráče sto dvacet procent.“
