Rychlost, lehkost, klid v zakončení. Nebývalé hokejové IQ. Tak McDavida vždy líčili skauti. Už v minulé sezoně, kdy zářil v juniorské Ontario Hockey League, se o něm psalo snad více než o zavedených hvězdách NHL.
Po draftu, ve kterém si ho Edmonton vybral jako jedničku, se šílenství ještě znásobilo. Očekávání rostlo každým dnem. Kanada vyhlížela začátek října, kdy do ligy měla s pompou vkročit budoucí legenda...
Podzim přišel, McDavidův start však legendární nebyl. Edmonton se trápil, tichošlápek McDavid nevyčníval. Na ledě si nerozuměl s Taylorem Hallem, ztrácel se, prohrával většinu buly.
Poprvé se trefil ve třetím zápase, ale žádný gól roku to popravdě nebyl. Šlo o drobnou, nenápadnou teč - nebýt videa, asi by byla branka přisouzena střílejícímu obránci.
To jeho největší konkurent z draftu Jack Eichel zaujal krásným gólem pod víko, duo Anthony Duclair a Max Domi táhlo Arizonu a dařilo se i dalším nováčkům. Jen McDavid stále čekal na svou chvilku slávy.
Jak tápal, množili se zlí jazykové, kteří tvrdili, že všechen ten humbuk byl zbytečný. Že všechny ty nadšené předpovědi, velebné novinové články a analýzy byly přehnané. Skeptici si notovali: talentovaný je. Ale jedinečný? To sotva.
Co na to McDavid? Mlčel, hecnul se a na ledě více dřel.
Od pátého zápasu to byl jiný hráč. Nejprve dvěma góly v podstatě sám vyřídil Calgary (zvláště jeho první trefa po rychlém protiútoku stála za to), v dalším derby proti Vancouveru zas bez rozpaků proskočil mezi dvěma soupeři a skvostně nahrál na gól Nailu Jakupovovi.
O tři dny později McDavidovy kousky okusil i český brankář Petr Mrázek. Zápas Edmonton - Detroit rozhodl právě nový hrdina Oilers. Najel si na přihrávku, ujížděl sám na Mrázka, naznačil blafák do bekhendu, jenže v poslední moment prudce zatočil. Brankář odjel, útočník zametl puk do poloprázdné branky. Jak jednoduše to vypadá....
„Gólman asi čekal, že půjdu do bekhendu, protože se to nabízelo. Kdykoli můžete brankáře něčím překvapit, tak se vyplatí do toho jít. Zvýšíte tím své šance,“ komentoval McDavid svou kličku po zápase.
Na McDavidovu akci z utkání proti Detroitu se podívejte zde:
Zmiňované akce naznačují, jaké jsou hlavní zbraně nové superstar. Bravurní bruslení. Klid a přehled v situacích, kdy jiní panikaří. Smysl pro kombinaci. A také drzost: troufnout si v osmnácti na kulišárny proti dvoumetrovým vousatým bekům, to chce kuráž.
McDavid však potřebuje prostor. Není náhoda, že se tak trápil v obou zápasech proti St. Louis, které je pověstné důrazem a zahuštěnou obranou. Calgary i Vancouver (oba týmy neprožívají nejlepší období) mu nechaly více místa, za což je mladík přiměřeně potrestal.
Důležitý je i správný výběr spoluhráčů. Kanaďan Hall, který rád režíruje hru, se neukázal být tím pravým. Naopak dravý Jakupov, kterého dříve mnozí zatracovali, vedle McDavida ožil.
I celé mužstvo se pomalu mátoří. Oilers sice zatím vyhráli jen tři z desíti utkání, poslední dobou už ale nepůsobí tak bezradně jako v minulých letech. Příchod McDavida, kouče Todda McLellana i manažera Petera Chiarelliho rozvířil stojaté vody. Zdá se, že tým se čtyřmi jedničkami draftu v sestavě se konečně zvedá.
Gretzky o něm v létě prohlásil, že talentovanějšího hokejistu neviděl posledních 30 let. Půjde McDavid v jeho šlépějích a dovede jednou Edmonton ke Stanley Cupu? Anebo dá za pravdu svým kritikům, kteří tvrdí, že takové pozornosti médií není hoden?
Zatím se drží se ctí. Ale až příští týdny, měsíce a roky ukážou, zda skoro až nelidský tlak ustojí...
