Jak na angažmá v Litvínově došlo? Prý jste sám projevil přání pomoct.
Po polohecu už se to začalo seriózně rýsovat, pak to nabralo rychlý spád. Po nějaké komunikaci v Litvínově dospěli k názoru, že by mě tu rádi měli. A já řekl ano.
S kým jste se hecoval?
S panem Myšákem z představenstva klubu a jeho synem Honzou, jezdí ke mně do Liberce trénovat. Mám centrum na techniku bruslení a na dovednosti. Je to tréninkový systém, který vám dovolí hokejem se bavit. Takže já se nikde neptal na angažmá, protože normálně pracuju. Když v Litvínově odtrénuju, jedu do své práce. Úsměvné.
Skončil jste v roce 2016 po štaci ve švédském Västeras. Jaké je vrátit se do profihokeje?
Poprvé po roce a tři čtvrtě jsem v pátek odpoledne hodinu spal... Hrozně mě to baví. Ale já byl vlastně donucený s hokejem skončit. Postavil jsem to centrum a člověk, který tam měl pracovat, mi tři hodiny před jeho otevřením řekl, že to dělat nebude. Měl jsem dvě varianty: buď to zavřu, nebo to začnu dělat sám. Život mě donutil k tomu, že jsem se dal na jinou kolej. Teď se naskytla šance na návrat a říkal jsem si, že bych byl blázen, kdybych ji nevyužil. To je moje story.
Jak momentálně funguje Skatemill centrum Liberec bez vás?
Mám tam Radka Plašila, on je dříč. Děkuju mu. Pomůže mi s tím, a když přijedu domů, tak zase já jemu. Když jsem centrum otevřel, na hokej jsem moc nemyslel. Měl jsem plno starostí, aby fungovalo, zaměstnávalo mě to. Ale hokej mi chyběl. Ke konci jsem trošku bruslil na skatemillu. Mám dobré tréninkové podmínky, jen blbě jde jízda pozadu, ale taky se to dá.
Projevily se nějak zásadně dva roky bez soutěžního utkání?
Ještě mám trochu jiné načasování. Na druhou stranu jsem už něco odehrál, chci do toho vnést trošku klidu. Jde o to, jestli člověk stíhá, nebo nestíhá. To okolo, ten kámen, se obrousí časem s herní praxí.
Nebál jste se návratu?
Jeden hráč tvrdil: Buď to máš, nebo nemáš. A když nemáš, tak se to nenaučíš. Řekl mi to v osmnácti, byl to Peter Bondra. Vidím to už z jiného úhlu. Chci vyhrát každý zápas, každý souboj, udělám pro to všechno, ale hlavně se chci hokejem bavit. Všichni bychom se jím měli bavit.
Jenže Litvínov není v pohodě.
Já byl v megaprůšvihu, když jsme v Mladé Boleslavi spadli. Takže vím, jaké to je v hlavách. Když vám někdo řekne, uklidněte se a buďte v pohodě, jde to hrozně těžce. Protože vy máte pocit, že špatně umíte i vylézt z postele, že si ani nezavážete tkaničku u bot. Čím dřív si to hráč uvědomí, tím líp pro něj.
Co s vámi bude po sezoně?
Nemám horizont měsíce, týdne, ale druhého dne, to je všechno, co mě zajímá. Nepotřebuju koukat dál.
