„Moc jsem to chtěl chytnout, byl to totiž hodně důležitý moment. Bylo to na začátku třetí třetiny za stavu 1:1. Bylo to těžké. A jsem moc rád, že mi to vyšlo. Kluci pak chvíli nato dali dva góly, pak jsme si to už nějak pohlídali,“ povídal vítkovický brankář Dolejš.
Danieli, co jste čekal od Hyky? Tušil jste, že bude střílet? Co se vám honilo hlavou?
Hlavně jsem chtěl být hodně trpělivý. On je totiž hodně šikovný. Hned v prvním střídání zápasu jel sám na branku, a i když jsem v tu chvíli věděl, že udělá kličku do forhendu, stejně jsem mu to sežral a on mě vykoupal do prázdné. Puk už ale naštěstí nezasunul. Věděl jsem, že je šikovný a že musím být trpělivý.
Kdy jste si byl jistý, že při trestném střílení do kličky nepůjde a bude střílet?
Tohle už bych nechtěl moc rozebírat. Prostě to vyšlo. A jak to vyšlo, to už nebudeme řešit.
Šlo na vás hodně střel. Jak těžký to byl pro vás zápas?
Bylo to těžké. Ale bylo to i tím, že jsem hodně střel špatně vyrazil. Sám jsem si to ztěžoval. Nebyla to taková pohoda, že bych vše hned chytil. Proto tam bylo hodně dorážek.
Několikrát jste musel vytáhnout i efektní zákroky ve velmi širokém rozkleku. Neublížil jste si? V brance jste se pak protahoval.
Všechno přežilo, protažený jsem dobře. To nebyl takový problém. Ale ono jsou to spíš zákroky záchrany, ze kterých nemá člověk ani takovou radost. Spíše se tam jenom rozplácne, bylo to jenom o chybách.
Ze kterého zákroku má tedy brankář největší radost?
Z těch krátkých, kdy se nemusí moc hýbat, kdy ho puk trefí, než aby se roztahoval.
A co když se takový zákrok povede při trestném střílení?
Tak to jo, to z takového zákroku radost je, když to vyjde. Horší je, když to nevyjde.
