Klub si dal na slavnostním zahájení záležet. Speciální dres se sedmistovkou předávali na ledě kromě ředitele klubu Karla Čapka také tři Dolníčkovi synové - David (13 let), Adam (7) a Denis (4).
„Absolutně jsem nečekal, že dorazí i moji kluci. Každopádně to bylo moc hezké a dojemné,“ nechal se slyšet dlouholetý kapitán třebíčského týmu.
Emoce s ním prý dokonce cloumaly natolik, že se skoro nedokázal soustředit na začátek sobotního ligového utkání.
„Snažil jsem se celou ceremonii co nejrychleji vypustit z hlavy, ale musím přiznat, že jsem měl fakt honičku, abych první střídání zvládl bez slziček,“ svěřil se hokejový matador.
Vydal se ve stopách strýce
Láska k ledu, bruslím a hokejce se v rodině Davida Dolníčka dědí. Všichni tři jeho synové už rovněž oblékají dres Horácké Slavie.
„I mě k hokeji kdysi dovedli rodiče. Navíc strejda hrával za třebíčské áčko, takže jsem hokejem žil odmala,“ zavzpomínal na svoje začátky nejstarší hráč letošního A-týmu Horácké Slavie, který 6. února oslaví osmatřicáté narozeniny.
Do hokeje má ale stále chuť. I když, kolik zápasů ještě k současným sedmi stům přidá, zatím netuší. „Teď se soustředím hlavně na to, abych dohrál tuhle sezonu a dostali jsme se s týmem do play-off. Co bude pak, se teprve uvidí. Probereme to s rodinou a záležet bude taky na tom, jestli o mě bude zájem ze strany klubu,“ krčil rameny Dolníček.
Toho, že by snad o jeho služby už vedení Horácké Slavie nestálo, se ale s největší pravděpodobností bát nemusí. Zvlášť pokud bude pro tým stále tak užitečný jako doposud. Vždyť i ve svém jubilejním zápase vstřelil dva góly a v tabulce klubové produktivity drží v letošním ročníku druhé místo.
Mimochodem, kolik bude stát Davida Dolníčka 700. zápas v první lize, v němž navíc dvakrát skóroval? „Je pravda, že něco jsem klukům v kabině slíbil. Navrhl jsem sedm set korun s tím, že v případě výhry se tahle částka zdvojnásobí. Myslím, že to jim musí stačit,“ smál se kapitán třebíčského týmu.
U hokeje zřejmě tenhle šikovný útočník zůstane i po skončení kariéry. Už teď se totiž v Horácké Slavii věnuje práci s mládeží.
„Řekněme, že se tak nějak pomalu zapojuju. Udělal jsem si trenérské béčko,“ hlásil. A jak by sám sebe v roli trenéra charakterizoval? „Jsem určitě trpělivý a hodný,“ ujišťoval se smíchem.
Většinu své kariéry odehrál v dresu mateřské Třebíče. Ta letošní sezona je pro něj v tomto směru už šestnáctá v pořadí. A fanoušci si ho spojují nejenom s jeho obrovským přehledem na ledě a přetrvávající výraznou produktivitou, ale také s číslem 10, které nosí na dresu už pořádně dlouho.
„Co si pamatuju, tak někdy v dorostu nebo v juniorech se mi líbila hra Pavla Patery, takže jsem si na hokejky pořád psal jeho číslo a jméno,“ přiznal s úsměvem Dolníček. „Byl to tehdy můj vzor, takže jsem si vzal i jeho desítku.“
Laš, Mertl a další...
Při povídání o svém dosavadním hokejovém životě se zarazil pouze jednou. A to ve chvíli, kdy přemýšlel o odpovědi na dotaz, který spoluhráč byl pro něj až doteď tím nejlepším.
„Hrozně těžká otázka, protože výborných hráčů tady byla spousta a nerad bych na někoho zapomněl,“ bránil se. „Každopádně jsem rád hrával třeba s Markem Lašem nebo s Tomášem Mertlem. A jelikož s Romanem Eratem jsme stejný ročník, je skvělé, že aspoň ty tři poslední roky teď tady hrajeme spolu,“ svěřil se.
Už v pondělí večer čeká Dolníčka a jeho spoluhráče další prvoligový zápas. Tentokrát se k němu vypraví do Havířova. Tedy na led aktuálně dvanáctého celku tabulky WSM Ligy. To Třebíč si sobotním vítězstvím 4:1 v souboji s Benátkami upevnila šesté místo.
