V pátek se do bohaté rodinné historie zapsal i on.
Proti Švédům si vousatý obránce poprvé připsal start na mistrovství světa. Navázal na slavné předky - dědečka Jaroslava Holíka a jeho bratra Jiřího. Přímo v bratislavské hale fandil Davidovi Musilovi táta František, který byl také vynikajícím reprezentantem.
Skoro se zdá, že k hokeji dostal pokračovatel slavného rodu perfektní genetickou výbavu. „Ale jen to vám nepomůže, musíte se k tomu propracovat sám,“ ví třinecký bek.
Pracovitost. To je vlastnost, kterou díky tátovi i dědovi považoval za samozřejmost. „Táta přišel z tréninku a hned šel na zahradu, kde zase dřel. S bráchou nás brával do lesa, kde jsme pokáceli strom a dělali z něj kulány,“ vzpomíná 26letý Musil. „Děda byl stejný, i když byl trochu nemocný, pořád něco dělal. Pořád byl v pohybu.“
Neurazí se, když je záplata
S dědou - vyhlášeným raubířem, který dráždil soupeře i jejich fanoušky už při vstupu na led - moc hokejových podobností nenajdete. Musil nedělá provokativní gesta. I mimo led je slušný a přemýšlivý. A když ho tam trenér vyšle, poctivě plní rozkazy. „Pěkně mě štval, ale dělal svoji práci,“ prohodil plzeňský útočník Milan Gulaš. „A perfektně,“ zdůraznil nejlepší hráč extraligy, jehož tým vyřadil v semifinále Třinec.
Nejspíš i to dostalo Musila na jeho premiérový šampionát. Ačkoli se v dnešním hokeji - a tuzemském obzvlášť - kreativní beci vyvážejí zlatem, nadále trenéři potřebují i defenzivní rváče, kteří u brankoviště i mantinelu znechutí soupeři život. Ano, Musil je zřejmě nejpřekvapivějším jménem mezi beky na šampionátu, ale rázného zadáka kromě Radko Gudase v současném výběru Miloš Říha nemá.
K tomu si připočtěte Musilovu ochotu. Ačkoli mnohdy nefiguroval v původní nominaci na přípravné turnaje, po řadě omluvenek mu zvonil telefon a on nebyl uražený, že je jen záplatou. „Třeba před Karjalou jsem si ani nevšiml, že jsem mezi náhradníky. Jel jsem v autě, když mi zavolal pan Říha a ptal se, jestli se můžu dostavit,“ líčí Musil. „Nakonec se to vyvrbilo tak, že mě přítelkyně místo domů do Jihlavy zavezla do Prahy a věci z kabiny mi sbalil a vzal Šimon Hrubec.“
Právě s ním před dvěma týdny v Třinci zažil mistrovskou euforii. Gratuloval mu táta s maminkou Andreou i mladším bratrem Adamem, kteří dorazili i na jeho páteční zápas proti Švédům.
ZpravodajstvíČesko - Švédsko 5:2. Národní tým zvládl vstup do šampionátu výborně |
Společně s loňským stříbrem to bylo jen zlaté utvrzení, že po osmi sezonách snažení o stálé místo v NHL, byl návrat do vlasti rodičů správným krokem. „Jsem spokojený, že jsem se vrátil. Prospělo mi to, ale nedá se říct, jestli to byla správná volba,“ podotýká. „Takhle jsem se rozhodl a nikdo neví, jaké by to bylo, kdybych zůstal,“ dodá rodák z Calgary, kde zrovna jeho táta hrál.
Domácím titulem ho vyrovnal, mají je i dědeček s prastrýcem. Všichni mají ve sbírce i zlato z mistrovství světa. Je na řadě Musil? „Člověk by si měl dávat postupné cíle a nedívat se daleko,“ poví.
Je rád, že figuruje ve výběru. Už loni ho trenér Jandač vzal na šampionát do Dánska, ale po prvním zápase ho poslal domů. Nevmáčkl se na soupisku. Dočkal se na Slovensku.
Gratulace z Izraele
Dohromady dá hokejový klan Holíků a Musilů do kupy třicet účastí na mistrovství světa. Urostlý zadák není letos prvním z rodinné dynastie, kdo se představil na šampionátu. Na mistrovství světa II. divize B v Mexiku dovedl izraelské hokejisty k postupu Musilův strýc Bobby Holík.
„Byl jsem překvapený, ale byla to pro něj příležitost, jak poznat historii, novou kulturu a zůstat u hokeje, který má strašně rád,“ říká Musil. „Když jsem vyhrál titul, blahopřál mi.“
Po pátku měl nejen slavný strýček další důvod mu opět napsat.
