Na slavnostním vyhlášení ankety nejlepšího českého hokejistu zastoupila v pražském Foru Karlín maminka Marcela.
Její nadaný synek dorazil do hlavního města v úterý dopoledne.
Místo kvádra na sobě měl rifle, tenisky se svítivým lemováním a kytičkovanou košili. V Síni slávy Českého hokeje přebral nepřehlédnutelnou trofej a žurnalistům vykládal o parádní sezoně, promarněné šanci na Stanley Cup, poblázněném Bostonu, švédské přítelkyni i plánech na léto.
Pastrňákův hattrick. Dalším triumfem ve Zlaté hokejce ohrožuje Jágra |
„Chci si od hokeje vymazat hlavu,“ naplánoval si Pastrňák, čerstvě už trojnásobný vítěz Zlaté hokejky.
Pořád vás trápí neúspěch ve finále Stanley Cupu?
Bohužel to bolí a dlouho bolet bude. Těžko se to polyká.
Říkáte si, co šlo proti St. Louis udělat líp?
Je to čerstvé. Vaše hlava myslí na hokej a jediné, co teď vidím, jsou poslední vteřiny sedmého zápasu. Nikdy nevíte, kdy bude další šance si zahrát znova finále.
Po prohrané sérii se objevily zprávy, kolik hráčů Bostonu dohrávalo sezonu se zraněním. Vás trápil vykurýrovaný palec na levé ruce. Jak vás to limitovalo?
Zranil jsem se někdy v půlce sezony a ten palec mě pronásledoval. Po návratu bylo všechno v pohodě, ale ve druhém kole play off proti Columbusu jsem do něho dostal hokejkou a od té doby to bylo špatné. Na druhou stranu Zdeno Chára hrál se zlomenou čelistí. Zranění k hokeji patří a jestli mě to omezovalo? Trošku jo, ale když jste hokejista a máte šanci hrát, vždycky se budete snažit zápas odehrát.
Možná i kvůli zranění vaše výkony někdy zůstávaly za očekáváním. Zabýval jste se tím?
Snažíte se to nevnímat, ale žijeme v době, kdy telefony a noviny vidíte každé ráno, a nějaké zprávy zahlédnete. Ale jsme hokejisté na nějaké úrovni, že bychom se s tím měli umět vypořádat. Dělal jsem, co jsem mohl. Pro příště bych byl zkušenější. Pořád se učím a jsem mladý. I takové negativní věci jsou k něčemu dobré.
Čím to, že St. Louis eliminovalo vaši obávanou lajnu s Bergeronem a Marchandem?
Nevím, těžko říct. Nemohli jsme se rozjet. Celé play off se naší lajně nedařilo. Koukali jsme se na videa, prostě nám to nepadalo. Možná nám trošku spadlo sebevědomí. V hokeji je spousta jiných věcí, jak pomoct týmu. St. Louis nás bránilo výborně a nic nám nedovolilo.
Jaká atmosféra panovala v Bostonu při finále?
Bydlím kilometr od haly a před sedmým zápasem mi cesta trvala 45 minut. Cítil jsem, že se něco velkého děje. Byl jsem hrozně moc namotivovaný. Město to tím žilo, byly zácpy, koncerty...
Jak se teď vypořádáváte s porážkou?
Popravdě je to pro mě něco nového. Takové pocity jsem ještě nikdy neměl. Ohromná bolest, která mě bude doprovázet do konce života a je jen na mě, jak se s tím vypořádám.
Usnadil vám „vypořádávání“ nějak váš krajan a spoluhráč David Krejčí?
Kluci, co Stanley Cup v Bostonu vyhráli, pomáhali celé play off. Myslet na prohru strašně bolí a nechtěl jsem chodit za Krejčou a ptá se: „Co mám dělat, aby to nebolelo?“ Každý si tím musí projít sám a využít to jako motivaci a zlepšovat se.
Jak budete zapomínat?
Chci pobýt s kamarády a rodinou, užít si volna, jet k moři a odpočinout si a vymazat hokej z hlavy.
Pomáhá vám švédská přítelkyně Rebecca?
Jo, byla obrovskou podporou celou sezonu. (přemýšlí) No, vlastně teď můžu říct, co chci, ale stejně tomu nebude rozumět... (usměje se) Patří jí obrovský dík. Sezona je dlouhá a ona i celá rodina mi dodávala podporu a jsem za to vděčný.
Finále vás vzalo. Jaké je teď s vámi soužití?
Je to trošku náročné. Musím se přetvařovat, že jsem happy. Pár týdnů si odpočinu a budu se soustředit na další sezonu.
Co pomůže k vypnutí hlavy?
Budu hodně sportovat. To mám rád a myšlenky se přesunou a v těch třech čtyřech týdnech volna bych rád vypnul hlavu od hokeje.
Jaké sporty preferujete?
Tenis, fotbal, golf. Jsem otevřený ke každému sportu. Nebo teda k těm, které mi jdou (usměje se). Jsem takový odmalička, baví mě sportovat a léto je jediný čas, kdy si to můžu dovolit.
Spraví vám trochu náladu vítězství ve Zlaté hokejce? Anketu jste ovládl potřetí v řadě, což se povedlo jen Jaromíru Jágrovi.
Je to pro mě čest, moc si toho vážím. Všem děkuju za hlasy, ale jedeme dál. Postupem času si toho budu vážit ještě víc. Moje srdce je ale pořád zlomené a je to těžké si užít.
Má člověk vůbec v hlavě, že by za rok dorovnal Jágrovu rekordní sérii čtyř triumfů z let 2005-2008?
No, to je těžké takhle přemýšlet. Mám čtyři pět dní po sezoně. Ani nechtějte vědět, jaké mám v hlavě myšlenky. Chci si odpočinout a připravit se co nejlíp na novou sezonu. Milionkrát jsem říkal, že se chci rok od roku zlepšovat. Zatím jsem spokojený a musím jen makat dál.
Věříte, že v Bostonu zůstane stejný tým, který letos dokráčel až do finále?
Letos jsme měli neskutečnou partu, což je nejdůležitější. Těžili jsme z toho celou sezonu a všichni moc dobře víme, že v hokeji dobrou partu nenajdete vždycky, nesednete si. Doufám, že jádro udržíme.
Vy jste měl rozehranou sezonu na 50 gólů. Mrzí vás, že vás měsíční absence připravila o možnost překonat tuhle metu?
Jo, je to obrovská škoda. Typově hráč jako já chce dávat góly a takhle pomáhám týmu nejvíc. To byla velká motivace. Zranění k hokeji patří. Bohužel byla smůla, že jsem se nezranil na ledě, ale mimo něj. Mrzelo to.
Přesto 38+43 a 81 bodů byl nejlepší český počin v NHL. Nejen proto jste ve Zlaté hokejce za sebou nechal dalšího spolufavorita Tomáše Hertla.
Hertlík měl v San Jose super sezonu. Celkově podle mě tým táhl, odehrál velké minuty v oslabení i přesilovkách. Jsem rád za něj, že měl tak dobrou sezonu. Věřím, že příští rok bude ještě lepší.
Co vy? Nezapracujete na defenzivě, aby vás v Bostonu využívali i při početních nevýhodách?
Myslím, že jsem se hrozně zlepšil ve všech pásmech, ale na oslabení to ještě nevidím (usměje se).
