Střílíte víc gólů, sbíráte víc bodů. Kde máte rezervy?
Těch věcí je milion. Chci být rychlejší, chci mít lepší střelu, přihrávku... To bych mohl vyprávět dlouho. Jde o detaily a při jejich zdokonalování mi pomáhají zkušenosti. Nic ale nepůjde bez zdraví. Když nad tím přemýšlím, tak v prosinci jsem nedal nějakých deset zápasů gól. Když tohle vymažu, tak budu lepší. Ale to k hokeji patří, nemůžete hrát výborně každý zápas.
Na MS v Dánsku jste zkoušel střílet z každé pozice. To je váš styl?
Já to tak mám. Někdy mám i deset střel za zápas, jindy bych ale zase pořád jen nahrával. Na tomhle musím zapracovat, abych dokázal líp vyhodnotit situace. Hlavně když vidím na ledě Davida Krejčího, tak mu chci puk vždycky vrátit.
David Pastrňák (vpravo) a David Krejčí.
Nemrzí vás, že spolu v Bostonu nehrajete?
Měli jsme s trenérem spoustu mítinků na tohle téma. Hraju s Bergeronem a Marchandem a nemůžu si stěžovat. Říkal jsem, že můžu hrát se všemi. Oni hrajou rádi nahoru dolů, Krejča si to naopak rád podrží. Je to neskutečný playmaker. Kdybychom našli třetího do party, tak by to bylo také super.
Říká se o vás, že jste bezstarostný. Bylo těžké takový zůstat i letos, když jste před sezonou podepsal velkou smlouvu, takže se od vás hodně čekalo?
Do sezony jsem šel úplně v pohodě, docela se mi povedly první zápasy. Pak přišla krizička, což je ale normální. V té době vyšly v novinách články, kdy se na vás snaží vytvářet tlak. Pro mě je to ale spíš o fanoušcích – nechci nikoho zklamat. Já mám rád, když hraju pod tlakem, mně to vyhovuje.
Takže ho vnímáte?
Vnímám, ale nepřipouštím si ho. Když jsem doma, tak nad tím samozřejmě přemýšlím, ale jakmile vjedu na led, tak si řeknu, že chci hrát prostě dobře. Že chci mít dobrý zápas. Ať se stane cokoli, tak je to jenom sport. A když to nevyjde, tak musím být příště lepší.
Tlak na vás vytvářel i trenér, protože jste příliš riskoval při útočení a tým z toho – hlavně v prodloužení – inkasoval. Tohle jste také neřešil?
Tohle se trenérovi samozřejmě nelíbilo, ale v novinách to bylo moc nafouklý. Měl jsem s ním normální mítink a řekl mi, ať si v útočném pásmu dělám to svoje. A že musím být zodpovědnější v prvních dvou zónách. Podle mě v obraně nejsem tak špatný. Někdy vám prostě nějaká klička nevyjde. Já mám s trenérem dobrý vztah, řvaní je v hokeji normální. Rozumíme si.
Vycítil jste od trenéra, že jste vepředu tak šikovný, že by byla škoda, abyste svůj potenciál nevyužíval?
On hraje rád útočně, takže mu takový styl sedí. Vůbec mi nic nevyčítal, nechával mě, ať si v útočném pásmu dělám, co chci. Horší je, když ztratíte puk v obraně. A že je to při prodloužení tři na tři trošku jiné? Jo, ale mně to vyhovuje, vždycky se na něj těším. Nejradši bych takhle hrál celý zápas.
Opravdu?
Pro gólmany je to těžké, protože musí neustále čelit nějakému přečíslení. Když uděláte jednu chybu, tak je problém. Je to o jedné chybě a následuje přečíslení. A když není využité, tak na druhé straně zůstanete zase sám před gólmanem. Jezdí se vlastně pořád přečíslení, dokud někdo nedá gól.
Jste největším favoritem Zlaté hokejky. Cítíte se jako nejlepší český hokejista?
Fakt jsem největší favorit? Podle mě by ji měl získat Kuba Voráček, který má za sebou vynikající sezonu, jednu z nejlepších ve své kariéře. Hrál opravdu dobře, já bych mu dal svůj hlas.
Vy jste si sedli i lidsky, že?
Jo, rozumíme si. Voras je výborný člověk, který by se rozdal pro dobrou věc. O tom svědčí, jak přispívá na charitu. Máme k sobě blízko a taky se nám spolu výborně hraje. Vyzkoušeli jsme si to třeba loni na MS v Paříži. Chtěl bych si to ještě zopakovat. Snad to vyjde, protože reprezentuju rád.
Hyperaktivní PastrňákDavid Pastrňák je hyperaktivní člověk, který chvíli nevydrží bez pohybu. „Sice jsem měl náročnou sezonu, ale i tak každý den sportuju,“ říká s úsměvem mezi tenisovými partiemi známých osobností, které uspořádala Nadace Karolíny Plíškové. Jeho prostřednictvím věnovala 150 tisíc korun na bohulibé účely - 50 tisíc dostala nejlepší česká tenistka na vozíku Laďka Pořízková, 100 tisíc putovalo na Kliniku dětské onkologie a hematologie v pražském Motole. |
Jak jste si užíval letošní MS, kde z vás byli fanoušci nadšení?
Jo, bylo to dobrý, i když po tom přesunu ze zámoří dost náročný. Ale bavilo mě to, měli jsme v kádru spoustu nadějných kluků. Třeba Filip Hronek hrál fakt hodně dobře a má před sebou budoucnost. Ale to se dá říct i o dalších. Věřím tomu, že můžeme i do budoucna postavit silný nároďák, který může dosáhnout na úspěchy.
Co vůbec říkáte na změnu reprezentačního trenéra – znáte Miloše Říhu?
Osobně vůbec, ale vím, že je to zkušený trenér. Hlavně je super, že bude u nároďáku dělat manažera Petr Nedvěd, který se na tuhle pozici hodí. Myslím, že to pro tým bude velké plus. Hokeji rozumí, hodně v něm dokázal a je s ním i zábava. Vždyť ho všichni známe, jaký umí srandičky.
Jak si vlastně užíváte volno?
Byl jsem tři víkendy ve Švédsku za kamarády, společně jsme vyrazili i k moři. Loni jsme byli v Chorvatsku, letos jsme letěli do španělské Marbelly. Sportovali jsme a relaxovali. Já si potřebuju odpočinout, protože jsem odehrál sto zápasů, což je dost. Většinou si dávám tak pět týdnů oraz, a jelikož jsem odehrál poslední zápas 19. května, tak ještě nechci o hokeji přemýšlet.
Nicnedělání ale nehrozí, co?
Vůbec. Hraju fotbálek, což je můj druhý nejoblíbenější sport, a tenis. Na něj chodím pětkrát týdně. Teď jsem zkoušel paddle tenis, což se hraje v proskleném boxu jako squash. Radši sportuju, než abych někde běhal na okruhu.
Co říkáte na úspěch Washingtonu, který získal Stanley Cup?
Jsem rád za české kluky. Michala Kempného znám dobře, s ním trénuju. Radost mám i za Kubu Vránu. Stanley Cup v Česku je vždycky událost. Je dobře, že tu zase bude.
