Už je z něho nejlepší střelec Dynama v sezoně, trenéři se ho nebáli vytáhnout v sestavě vzhůru a vyplatilo se.
Dvacetiletý centr David Tomášek v posledních dvou vítězných extraligových zápasech zaujal pozici mezi veterány v elitní formaci. Po levici má při vhazování Petra Hubáčka, po pravici jeho jmenovce Sýkoru. A spolupráce s borci staršími o sedmnáct let šlape.
„Na začátku jsem na gól dlouho čekal. Teď jsem rád, že týmu mohu takhle pomoct. A opakuji - doufám, že se mně i týmu bude takhle dařit i nadále,“ přeje si odchovanec pražské Sparty.
Vítkovice sejmul dvěma góly, v Plzni mu po nedůrazném vyhození poslal obránce Sklenička puk přímo na hůl. Tomášek si kotouč krátce zastavil a příklepem ho z uctivé vzdálenosti napálil za Machovského.
„Puk se ke mně odrazil. Jel jsem dopředu směrem k bráně, nijak jsem nepřemýšlel a chtěl do puku jen dát ránu. Naštěstí jsem to dobře umístil a my dali gól,“ popisoval Tomášek svoji jubilejní desátou trefu v tomto ročníku.
V prodloužení pak mohl i rozhodnout, když využil uvolněný prostor při hře 3 na 3, vybruslil si do ideálního místa, ale trefil jen tyč. V nájezdech ale nezklamal, ve druhé sérii se bleskově rozjel, položil si Machovského, udělal rychlou zasekávačku a puk dovezl v podstatě až do brány.
„Nájezdy byly v naší režii. Skvěle zachytal Ondřej Kacetl. Řekl bych, že jsme si ten druhý bod zasloužili,“ prohlásil Tomášek.
Až do poloviny utkání se přitom zdálo, že jakýkoliv zisk je v rovině utopie. Dynamo se dopředu prakticky nehrnulo a po gólu ve vlastní přesilovce prohrávalo 0:3. Nálada na pardubické střídačce v tu chvíli nebyla pochopitelně kdovíjaká.
„Potřebovali jsme se hlavně uklidnit. Řekli jsme si, co máme dělat. Možná z nás i něco spadlo, protože jsme se do té doby báli hrát. Pro nás jedině dobře, že jsme do toho pak šlápli a vyrovnali,“ řekl Tomášek.
