Z Karlových Varů zná hokejový útočník David Zucker dobře jihlavskou oporu Marka Melenovského. Na Vysočině dokonce loni chvíli hrál první ligu za brodské „rebely“. Přes „zastávku“ na Slovensku se pak ale dostal na sever Německa, kde hraje za přední tým druhé ligy Fischtown Pingiuns. A patří společně s další trojicí Čechů mezi opory.
Jeho výhodou je zisk německého občanství, v kádru se tak nepočítá mezi cizince, na které mají německé hokejové kluby „limity“.
Říkáte, že znáte dobře současného Dukláka Marka Melenovského. Odkud?
Z Karlových Varů. Když já jsem v tamním A-týmu začínal, on v něm působil už asi druhý rok. Společně jsme tam vyhráli extraligu, on pak odešel do Zlína a odtud domů do Jihlavy. Když jsem hrál měsíc v Havlíčkově Brodě, tak jsme se i viděli. Byl mi dokonce i na svatbě, jsme velcí kamarádi.
Vy hrajete teď druhou německou ligu v Bremerhavenu. Když byste ji měl porovnat se stejnou soutěží v Česku, jaký je rozdíl?
Já neumím tak dobře posoudit druhou nejvyšší českou ligu, protože jsem v ní hrál jen krátce. Dlouho jsem hrával extraligu a pak byl minulý rok na Slovensku...
Tak můžeme třeba porovnávat i s českou extraligou.
Co se týče diváků, tak zrovna tady v Bremerhavenu je pořád plný „zimák“, atmosféra je úžasná. Možná je to i tím, že lidi tady hokej berou jako zábavu. Trošku mě to mrzí, protože, když se kouknu na všechny sporty v Německu, tak diváci chodí a baví je to. U nás jsou prázdné – a přitom tak hezké – stadiony. I ve Varech: tam chodí teď tak tři tisíce lidí na zápas, přitom je to aréna s kapacitou pro pět tisíc. Zde je na Fischtown Pinguins skoro pořád vyprodaná hala pro 4 500 lidí.
Hrajete na úplné špici druhé německé ligy, jaká je kvalita té soutěže? Je v ní asi hodně Kanaďanů, jak se vám i dalším českým kolegům v týmu prosazuje?
O tolik tvrdší než u nás to asi není, ale určitě je rozdíl v systémech. V Čechách musíte dodržovat určitá pravidla, musíte si při utkání na ledě držet svůj post. A hodně před zápasy koukáte na video. Tady to tolik není. Trošku se s tím ještě teď vyrovnávám, protože jsem byl fakt zvyklý dodržovat nějaká pravidla. Jinak se říká, že DEL, nejvyšší soutěž v Německu, je té naší extralize podobnější.
A co zmiňovaní Kanaďané?
Jak je jich tady víc, tak jsou zápasy častěji než u nás o nastřelování a méně o technice. Ale to platí spíš pro DEL 1. V druhé německé lize, DEL 2, se technika dá využít. Teď hrajeme spolu v lajně s Davidem Stielerem a on je šikovný na puku, tak nějak si rozumíme (formace Stieler–Zucker–Bombis patří k nejúspěšnějším v soutěži – pozn. redakce).
Jak vůbec vedla ta vaše cesta sem na sever Německa do Bremerhavenu?Já jsem už v Karlových Varech nebyl spokojený, chtěl jsem trošku změnu. Můj děda se narodil v Německu, tak jsem začal pátrat po tom, jestli můžu získat německé občanství. Už minulý rok jsem měl jít do Iserlohnu do nejvyšší německé ligy, ale bohužel ty „papíry“ tehdy nedopadly. Tady mi s touto záležitostí Bremerhaven pomohl. Jsem rád, že tu můžu být. Cítím novou šanci, nový cíl – chytit se tady v Německu. A asi největší důvod byl, že jak ve Varech, tak i minulý rok na Slovensku byl problém s penězi.
Byly problémy s výplatou?
V Česku a na Slovensku jste jako hráč OSVČ a musíte si všechno platit sám. A když vám výplata nepřijde, tak se dostáváte do velkých problémů, a to už jsem nechtěl zažít. Mám manželku a dcerku a chci mít nějakou finanční jistotu. A to tady v Německu prostě mám. Jste zaměstnanec a výplata vám každý měsíc přijde.
Smlouvu tady máte na jak dlouho?
Je na rok s opcí. A kdyby o mě měl zájem nějaký klub z nejvyšší německé soutěže, tak tam je klausule, že bych mohl odejít. Zatím o tom ale nepřemýšlím. Já jsem tady rád, chovají se tu ke mně parádně. Dali mi šanci začít v Německu a já bych jim to chtěl vrátit.
Pokud máte německé občanství, vyplývá z toho i to, že byste Německo v hokeji mohl případně reprezentovat?
Asi bych mohl, protože jsem nenastupoval v českém národním mužstvu. Bylo by to hezké, ale to jsou vysoké cíle. Prvně musím začít odspodu, udělat si tady trošku jméno a vrátit klubu šanci tady být. A pak uvidíme, co bude dál.
Díval jsem se, že ve druhé německé lize jsou skoro všichni vaši soupeři z jižní části Německa. Cestování na zápasy pro vás proto asi musí být dost náročné. Jak se jako tým po Německu přepravujete? Autobusem nebo letadlem?
Máme tady nový super autobus. V něm jsou matrace, takže většinu cesty prospíme. Je to trošku nezvyk, i když v Čechách jsem byl ve Varech a cestovali jsme taky daleko. Třeba do Třince, Zlína nebo Vítkovic. To bylo šest sedm hodin, tady je to i čtrnáct. Když se jede ale někam opravdu daleko, tak se tam spí. Nevidím v tom extra problém.
Co vy a volný čas? Kam vyrážíte na severu Německa, když máte volno?
Jsem tady zatím krátce. Například se mi líbila akce Sail v létě, kdy sem do přístavu dorazilo opravdu hodně lodí (i velké zaoceánské plachetnice – pozn. redakce). To tady byl i táta, hodně jsme si to užili. A jak tady bude manželka, tak se určitě vypravíme do nějakých nákupních center.
Držíte tady vy Češi v klubu pospolu? Jste u „Tučňáků“ myslím čtyři.
Ano. A máme tady i Pavla Droniu z Polska, který rozumí docela dost česky. Jsou tu i Andrej Teljukin a Thomas Žuravjlev, se kterými se zase jde domluvit rusko-česky. Naučit se němčinu, to je tady jinak těžké, protože v kabině se používá jen angličtina (trenérem je v Bremerhavenu Kanaďan Benoit Doucet – pozn. redakce). Snažím se ale učit německy přes televizi, němčinu jsem navíc měl dřív ve škole.
Jaký je váš trenér Doucet? Přísný nebo nechává hráčům spíš volnost, aby ukázali svou kreativitu?
On byl velmi kvalitní hráč. A jako trenér? Spíš si myslím, že nám nechává volnost, ať ukážeme, co je v nás. Máme tady dost talentovaný mančaft, tři parádní útoky. Zatím to funguje.
Jaké cíle má váš klub ve druhé německé lize? Když ta zatím není s tou první propojená možností postupu a hrozbou sestupu...
Tady ve druhé lize pro nás jiný cíl, než hrát finále, není. Bremerhaven je jeden z nejlepších týmů, který v této soutěži je. Samozřejmě, i Frankfurt hraje dobře. Škoda, že nejvyšší soutěže nejsou propojené, atraktivnosti obou by to určitě pomohlo. A myslím, že zdejší mančaft by na první ligu i měl. Doufám, že se do budoucna nejvyšší německá soutěž otevře a možnost postupu bude (má se tak stát v roce 2018 – pozn. redakce).
