Čeho jste se bál?
Požádali mě šéf klubu Robert Kysela a trenér Miloš Hořava, že jim jeden masér skončil a jestli bych tedy na play-off vypomohl. Už jsem do toho neměl chuť. Tahle generace je úplně jiná, právě toho jsem se trochu obával. Ale jsem překvapený, jsou to dobří kluci.
V čem je generace dnešních hokejistů jiná než ty dřívější?
Pro mě hlavně v tom, že jsem s generací Hlinky vyrůstal a šel jsem s nimi. Je to jiné, než když přijdete někam jinam. Přece jen je dneska mezi námi rozdíl přes čtyřicet let, vždyť mě už je 64. Ale bál jsem se zbytečně. Dobře tady znám Honzu Čalouna, Pavla Janků, Honzu Kloboučka nebo Vláďu Gýnu. Je jich pár, s kterými jsme se potkali v reprezentaci nebo v Litvínově.
Zmiňujete Ivana Hlinku, výborného hráče i trenéra. Jakou roli měl ve vašem životě a kariéře?
Byli jsme kamarádi, spolu jsme vyrůstali v jedné vesnici, v Louce u Litvínova. Když kdysi v litvínovském hokejovém klubu končil dobrý masér, starý pán, tak se mě Ivan zeptal, jestli bych si to nechtěl zkusit. Musel jsem si udělat všechny kurzy pro vrcholový sport. Takže masérem jsem díky Ivanovi.
Hlinka zemřel před 4,5 lety při autonehodě. Už jste se s tím smířil?
Čas hodně ran zahojí. Ale jsou momenty, kdy na něj vzpomínáme s kamarády. Byl to chlap, který měl obrovské charisma.
Jak dlouho jste byl mimo hokej?
S reprezentací jsem udělal Nagano 1998, ve stejném roce ještě mistrovství světa ve Švýcarsku. Další sezonu jsem pracoval v Karlových Varech v Becherovce. Pak jsem skončil a dělal jsem obchod pro Jardu Jágra. Jeho firma má sídlo v Praze, já jsem měl na starost severní a západní Čechy.
O co přesně šlo?
Jarda koupil zastoupení v České republice pro CCM a Reebok. Výstroj a tak. Dohodli jsme se spolu. Já tam prakticky skončil teď.
Jaký je Jágr šéf?
Obchod jde mimo něj, vede ho jeho sestra. Když to řeknu v nadsázce, tak on možná ani neví, že tu firmu má. Ale samozřejmě to ví.
Kterých vrcholů kariéry si kromě Nagana ještě ceníte?
Vídeň 1996, kde jsme získali titul mistrů světa. Jenže nebyly jen úspěchy, ale taky pár neúspěchů.
Triumf v Naganu, největší moment českého hokeje, jste viděl zevnitř. Co tedy za něj mohlo?
S klukama jsme se v jednom shodli. Že nikdo dlouho nevnímal, že se děje něco velkého. Až před finále si každý začal uvědomovat, že to může být velký úspěch. Chodily různé telegramy, vzkazy. A když jsme přiletěli domů, už jsme pochopili, že šlo o něco výjimečného.
Jakou roli v tom hrála parta?
Po každém vítězství se říká: Vyhráli jsme, protože jsme byli dobrá parta. Já ale tomu nevěřím. Není totiž umění být dobrá parta, když budete vyhrávat 8:2, 9:2 a nikdo nic nezkazí. Dobrá parta vzniká nejen při vítězstvích, ale musí vznikat, i když prohráváte. Pak se pozná, jak to ve skutečnosti s partou je.
V čem tehdy v Naganu zapůsobilo kouzlo trenéra Hlinky?
Nikdo třeba nečekal, že vezme Vláďu Růžičku. Ivan měl ale jednu filozofii. Říkal: Jestli já někomu dám důvěru a ten hráč je chytrý, vycítí to a bude se mi to snažit vrátit. Přesně to se stalo v Naganu. Všichni, co z Litvínova dostali důvěru, ji splatili. A to nás tam bylo devět. S Ivanem deset.
Už podle jména se staráte o dobrou náladu. Děláte v Ústí šaškárny?
Ještě se okoukávám. Musím poznat kluky, co a na koho si můžu dovolit. Není to snadné. Kolikrát to mívá opačný účinek, pokud to někdo nepochopí. Když je legrace a není v tom urážka, nebojím se toho. Hráč se nesmí cítit ponížený. Musí poznat, že to je opravdu sranda.
Už jste v kabině Ústeckých Lvů aspoň něco malého provedl?
Ale jo. Máme tady útočníka Hovorku a já vystřihl z novin velký nadpis, že Hovorka chce rušit pojišťovny. Bylo to o lidoveckém poslanci. Každý na to v šatně koukal.
Jaké postavení máte v kabině?
Abych řekl pravdu, nepřišel jsem do Ústí s tím, abych tady byl pan Někdo. Naopak, chci být jeden z nich. Z těch, co se starají o mužstvo. Nechci se povyšovat. Spíš se podřizuji místním klukům, kteří u toho jsou, Brožovi a Volkemu.
Masáže jsou hlavní náplní práce?
Ano, děláme je s Vláďou Brožem. Hned jsem poznal, že to je dobrý masér. Ale já se nebráním ničemu, jsem ochoten udělat cokoli. Jestli mi řeknou, udělej tohle, tak to udělám. Někde psali, že jsem zlatý z Nagana. Nejsem. Já měl jen to štěstí, že jsem u toho byl.
Bydlíte stále v Litvínově?
Ano. Každý den sem jezdím na tréninky, když se hraje zápas, jsem tu celý den. Sice mě přemlouvali a já dvakrát odmítl, potřetí už se to nedalo. A jsem překvapený.
Čím hlavně?
Atmosférou a vším okolo v Ústí. Zasloužili by si, aby postoupili. Ze strany diváků je zájem, zázemí je tady perfektní. Nečekal jsem, že to bude takhle výborné, takhle zblízka jsem to neznal. Líbí se mi tady. Kdyby se mě někdo zeptal, co bych tady zlepšil, dlouho bych přemýšlel, jestli je vůbec co zlepšovat.
Hecujete se s bratrem Zdeňkem, který je masérem ve Slavii?
Od té doby, co jsem nastoupil v Ústí, jsem ho neviděl. On žije v Praze. Ani nevím, jestli to ví.
První liga se vám líbí?
Já nejsem přes hokej odborník. Vůbec. Koukám na to jako každý jiný. Rozeznat, kdo je hokejově lepší hráč, já nedokážu.
A dokážete posoudit, proč každý tak vychvaluje ústeckého trenéra Miloslava Hořavu?
On je strašně pracovitý. Nesnese, kdyby se někdo flinkal. Je náročný. Kdyby viděl, že to někdo podcení nebo fláká, tak okamžitě skončí. Musí cítit, že všichni chtějí. A to si myslím, že tady je. A víte vlastně, co bylo moje první, když jsem nabídku Ústí přijal?
Nevím. Povídejte.
Chtěl jsem vidět, kdo tady má největší smlouvu. A žádal jsem kontrakt o tisíc korun menší, abych nebyl nejdražší a nekoukali tady na mě blbě (smích).
