Má taky štěstí v tom, že hraje pod Davem Tippettem, který vyznává defenzivní systém, do kterého Hanzal se svými schopnostmi výborně zapadá.

Ale jinak je loajalita ke klubu dvousměrná silnice, není to přeci jen o tom, jestli chce hráč v klubu zůstat, ale také o tom, jestli si to přeje samotný klub.

Je otázka, jaký má vlastně význam být loajální ke klubu, kde je hráč jen žoldákem. Stane se ikonou klubu, který s ním vlastně hokejově nemá společného víc, než že si ho najal. Kdyby byl takhle loajální k Budějovicím, to by byla jiná. Ale jinak je to rozhodně dobrá deviza a vypovídá to o tom, že pro klub vykonává kvalitní práci a ten na něm chce stavět. Momentálně si organizace drží déle jen Doana, Yandlea a Michálka (ale ten si na dva roky odskočil do Pittsburghu). Klubové rekordy asi jako defenzivní (nebo obousměrný) hráč lámat nebude, ale zapsat by se tam mohl slušně. Jestli vydrží do čtyřicítky a nevymění ho, tak by mohl i přes svůj styl hry přece jen figurovat na horních příčkách klubových statistik. Krom toho je v ideálním věku, za celou kariéru neměl výkyvy a osobně si myslím, že těch 40 bodů rozhodně není jeho strop. Jednoduše už proto, že odehrál jen 65 zápasů. Kdyby odehrál sezónu komplet, tak je při stejném průměru na 50. V 27 letech se navíc může stále zlepšovat. Už teď vidím ten jeho strop spíš na 60 bodech, když by mu sedla sezóna a odehrál jí komplet. A s ofenzivnější rolí, s vhodným spoluhráčem, nebo po případném zlepšení možná i 70-80. Ale v defenzivním a ne zrovna nejsilnějším klubu to asi není aktuální. Těch 60 ale ano, když mu najdou vhodnou náhradu za Vrbatu.

Tak třeba se mu v Arizoně líbí. Samozřejmě není pochyb o tom, že tam dostane daleko lépe zaplaceno než v Budějovicích, ale k angažmá v Arizoně a v NHL obecně ho jistě motivuje i jiná věc a tou je ctižádost, eventuelně soutěživost, zkrátka touha hrát na nejvyšší možné úrovni, s nejlepšími a proti nejlepším. v tom je kouzlo NHL, není to jen o penězích, v Rusku prachy mají, ale věhlasu NHL prostě nedosáhnou. Asi si říkáte, že kdyby se najednou všichni hráči rozhodli hrát za mateřský kluby (případně za kluby mateřských zemí), bylo by to to stejné. Jenže nebylo. Nevzniklo by mnoho legendárních mezinárodní dvojicí, jako např. Jágr-Lemieux, Gretzky-Kuri, v současnosti např. Ovečkin-Backstöm atd. Když se nějaká taková dvojice sejde, je na to radost pohledět a rozhodně na tom není nic špatného, hokeji to prospívá a obohacuje ho to. Ano, je to sice žoldáctví, ale s určitým vyšším cílem.

A mimochodem stejně tak nechápu, proč by si ten hokejista nemohl vytvořit nový vztah ke klubu který si ho najal. Ideálním příkladem je Eliáš, v New Jersey se krásně zabydlel, založil rodinu, s klubem si taky padl do oka, ten vztah trvá a už je defacto klubovou legendou. Když pak v novinách na rovinu řekne, že je doma v Americe (konkrétně v NJ), tak to vyvolá vlnu opovržení, ale já ho naprosto chápu  je tam kus života a není to robot, má srdce a něco to na něm zanechalo. Pokud třeba Hanzal dopadne stejně, budu mu to ze srdce přát.