Je výborný, ale do výsledky do 15 let je opravdu nutné brát s rezervou, protože každé dítě dospívá jinou rychlostí, tady je opravdu vedle.

uz je stare pomalé

"Jako děti jsme prohry kolikrát i obrečeli." Když brečí kvůli prohře, tak je něco špatně. Taky občas prohraju a nic si z toho nedělám. Příště se budu snažit víc.

Obrečel prohry ve finále, to nebude za týden zase, ani v tom dětským věku

já myslím, že to čtvrtfinále by vyhrála Kometa jinak se vším víceméně souhlas

Letos bychom Kometu přejeli (si myslím).

Jedna věc je celospolecenské klima a s tím může tězko někdo něco udělat. Žijí prostě ve světě jaký jsme jim připravili a ten je formuje. Druhá věc je ale systém a filozofie výchovy hokejistů u nás a s tim se něco dělat dá. Teď je systém a filozofie vychovy mládeže u nás zcela zbavená soutěživosti a tlaku konkurenčního prostředí. U dětí je socialismus. Všem všeho stejně. Jedna soutěž pro všechny. Žádná možnost odměny posunu výš při výkonostnim růstu. Žádná možnost trénovat a hrát míň, níže v nizší soutěži, pokud to dělám jen pro radost. Dětem všichni od malička tlučou do hlavy, že na výsledcích nezáleží a pak jim na nich má najednou záležet v šestnácti? To že na vysledcích nezáleží, to mají přece vědět trenéři a rodiče. Aby byl větší důraz kladen na dlouhodobý rozvoj než na vysledky teď tady. V treninku i ve vedení v zápasech. Třeba je správné nechat je hrát kreativně i když to stojí občas levné goly. Ale to dokáže málokdo. Zato rikat jim, že je to jedno jak hráli, to dokáže a dělá kdekdo. Proč proboha říkat dětem, že na jejich výsledcich a golech nezáleží? Jim přece ano. A je to dobře. Pro ně je jejich výhra stejně důležitá jako výhra nároďáku, tak proč jim tenhle pocit brát? Nechme si to my dospělí jen pro sebe. Už dětem sebrali republiku, pak tabulky, teď dokonce výsledky zápasů. Dejte jim zpátky možnost vyhrávat, radovat se pochlubit se něčím, o co se opravdu sami zasloužili a moznost toužit po něčem, co zatím nedosáhli.

výborný rozhovor! Děkuji

Výborný rozhovor s výborným hráčem.

Hokejista na baterky a ještě sparťan.

Veľmi dobrý rozhovor, vidno, že tento pán má nielen v rukách, ale aj v hlave.. s Réwayom má pravdu, je ho obrovská škoda, od čias Pálffyho nemalo Slovensko taký talent, žiaľbohu srdce, automaty a iné dôvody, možno psychika tohto chlapca položili na dno... Keď som ho sledoval od jeho mladosti, ako sa hýbal, hral bol o míle ďalej než jeho rovesníci... A k tej mládeži, tak dnes majú všetko, kým naša generácia po tréningu išla von, prípadne sa hral futbal hokej a stále sme sa hýbali, táto generácia si ľahne k telke, alebo k PC, ci mobil do ruky a nevedia o svete... Čo už? Sami sme si to takto vytvorili...

Gól střílí hráč číslo 23 Lukááááš.... PECH! Lukááááš.... PECH! PECH!