"Je to naprosto úžasný člověk, klobouk dolů. Takového trenéra jsem ještě nezažil a dost možná už ani nezažiju," nešetřil komplimenty na adresu hlavního trenéra čtyřiatřicetiletý rodák z Jihlavy.
V čem je tak výjimečný?
Víte, on nikoho neuráží, se všemi jedná napřímo, vyslechne si názory všech a nedělá rozdíly.
Zatím jste tedy ještě neměli žádný názorový střet?
Ne, vůbec ne. Můžu říct, že trenérská parta jsme tam výborná. Užijeme si spoustu srandy, všechno je v pohodě. Pro mě je ale nejdůležitější to, že mě Marek nechá dělat práci podle mých představ. Důvěřuje mi.
V Minsku působíte nějaké čtyři měsíce, bylo náročné si zvyknout na jiné prostředí?
Je jasné, že Bělorusko je odlišná země. Všechno tam funguje trochu jinak. Především jazyk mi dal zabrat, ale myslím, že teď už jsem se aklimatizoval a nemám žádný problém.
Takže zvládáte už i ruštinu?
Dá se říct, že ano. Marek Sýkora vede trénink a udílí pokyny v zápase jen v ruštině a po mně chce, abych překládal do angličtiny. A už mi ani nemusí nejprve říkat česky, co přesně chce přeložit.
Jinými slovy si kupujete místní tisk, sledujete televizi...
Jasně, i když úplně všemu samozřejmě ještě nerozumím, ale poznám, o čem se píše nebo mluví, co se rozebírá.
A jak vycházíte s gólmany?
Výborně. Pro mě je to obrovská a nová zkušenost. Vesměs jsou to brankáři, kteří už mají něco za sebou. Hned na začátku jsem s nimi zašel na večeři a dohodli jsme se, na čem bude potřeba nejvíc zapracovat. A oni opravdu udělají všechno, co se jim řekne. Bez řečí.
Je mezi nimi rivalita?
To ano, ale zdravá. Navzájem si pomáhají a ten, kdo je jedničkou týmu, moc dobře ví, že i když se mu třeba jeden zápase nepovede, tak to neznamená, že končí. To jsem jim taky hned řekl, ať se za mnou nebojí přijít s tím, že potřebují pauzu. Vzhledem k tomu všemu cestování a časovým posunům je jasné, že někdo občas potřebuje ubrat.
Petr Jaroš (vpravo) a americký gólman Robert Esche.
V současné době působí v Dinamu dvojice Robert Esche – Andrej Mezin, ovšem na začátku to mělo být jinak...
To je pravda, původně jsem měl pracovat s běloruskou dvojicí Mezin – Koval, jenže vedení klubu se Kovala nepodařilo udržet a nakonec tedy přišel z Ameriky Robert Esche. A já jsem moc rád, protože to je pan gólman. Navíc to bylo načasované přesně, protože jen deset dnů poté, co přišel, si Mezin utrhl v souboji s Petrohradem meniskus.
Deset dnů vám stačilo na to, abyste nového brankáře připravil do zápasu?
Je pravda, že přijel bez pořádné kondice, protože po skončení loňské sezony nic nedělal. První dny taky skoro nemohl chodit, jak dostával do těla, ovšem na ledě už to pak bylo v pohodě. Nastoupil vMoskvě proti Spartaku s Haškem v bráně a my vyhráli 5:1.
To vás muselo hodně potěšit...
(usmívá se) Jo, měl jsem radost, protože to navíc bylo v den mých narozenin. A ten gól, který Robert dostal, padl nešťastně od hokejky jednoho z našich hráčů, takže domácí mu vlastně ani žádný nedali.
Když už jsme narazili na Dominika Haška, jak vůbec odborníci vnímají jeho výkony v KHL?
Co takhle slyším kolem sebe, tak ne zrovna úplně pozitivně. On měl pár zápasů, které se mu povedly, ale taky dost, kdy nezachytal nic. Jako třeba proti nám. Na druhou stranu je to v jeho věku stejně obdivuhodné. Já si třeba nedovedu představit, že až mi bude tolik, jako je teď jemu, že budu dělat sport byť jen jako hobby, a on chytá profesionální ligu.
Sledoval jste ho v zápase víc než třeba jiné brankáře?
Ne, to ne. Já si dělám poznámky o všech, protože trenéři a hráči po mně chtějí vědět, co by na ně tak mohlo platit.
V létě to jednu chvíli vypadalo, že se KHL rozroste o dalšího účastníka, ale nakonec mezi sebe Poprad nepřijala...
Příští rok už tam ale podle mě bude. Navíc se mluví i o dalších a dost exotických klubech. Jako například o Milánu, Paříži, Dubaji nebo Soči.
To by mohlo být zajímavé cestovat na zápasy třeba do Dubaje, co říkáte?
Já vůbec nevím, jestli v Minsku v příští sezoně budu. Během letošní sezony už sice dva kluby projevily určitý zájem, ale já chci zatím zůstat s Markem Sýkorou v Minsku. A pokud se nic mimořádného nestane, tak se příští rok vrátím podle plánu do Jihlavy.
Jak často jste v kontaktu s Duklou, nebo lépe řečeno se svými brankářskými svěřenci?
S Řehym (Milan Řehoř – jednička jihlavského týmu, pozn. red.) si voláme pravidelně a další si mě taky najdou na Skypu nebo Facebooku. Takže informace mám a případně jim i poradím.
Petr Jaroš při práci s jihlavskými gólmany.
Jihlava je aktuálně v čele prvoligové tabulky, nedobírá si vás Milan Řehoř, že vás vlastně ani nepotřebuje?
(směje se) Kdepak, naopak říká, že by bylo fajn, kdybych se vrátil. Že by se cítil ještě líp. Ale jinak je moc spokojený. On předtím nikdy nezažil, že by se týmu takhle dařilo, a tak si to teď náramně užívá.
Promoteam Dukly vysílá hlavně domácí zápasy přímo na internetu, už jste nějaké utkání viděl?
Asi dvě nebo tři, ale přiznám se, že ne celé. Většinou tak na třetinu nebo dvě se podívám, i když třeba derby s Havlíčkovým Brodem se mi strašně kousalo, tak jsem to raději vypnul.
Bylo špatné připojení?
Asi ano. Já si musel vysokorychlostní neomezené připojení na internet do bytu dost náročným způsobem vyběhat. Jenže občas to má stejně určité mouchy.
Jak se vám vůbec žije v Minsku?
Jsem naprosto spokojený, je to krásné, čisté, moderní a bezpečné město. Na rozdíl od některých ruských, tam kolikrát nevěříte vlastním očím. Bydlím v centru, do haly jezdím autobusem, za což jsem moc rád, protože nemusím řídit. Jen si tak v klidu sednu a můžu přemýšlet, co je potřeba udělat. Zastávku mám sto metrů od bytu, prostě super.
A co volný čas? Kam nejčastěji chodíte?
Abych pravdu řekl, tak jsem nejraději doma. Přečtu si něco na internetu, pobavím se u Pohlreicha a jeho Na nože a pak si taky něco uvařím. Jinak se jdu občas projít. Teď se bude v Minsku v prosinci otevírat cirkus, který dlouho opravovali, tak na to se fakt těším.
Už jste si oblíbil i nějaké místní jídlo?
Jednoznačně boršč. Zajímavé je, že u nás mi nikdy moc nechutnal, ale asi proto, že jsem pokaždé narazil na někoho, kdo ho neuměl, protože tady je naprosto výborný. Ono celkově je tady jídlo skvělé. Ještě se mi nestalo, že bych odcházel z restaurace nespokojený, což se mi třeba v Česku stávalo dost často.
Prý se ale vedení KHL dívá na Minsk trochu skrz prsty...
Jo, nějaká negativní politika vůči Bělorusku tam je. Jednu chvíli jsme byli první a to se moc nelíbilo. Oni by nás mnohem radši viděli někde dole, a proto taky některé zápasy v Rusku pískají rozhodčí opravdu dost politicky.
Zpočátku se vám skutečně dařilo parádně, ovšem pak přišlo poněkud slabší období. Neměli jste obavu o místo?
To v KHL hrozí pořád. Loni se měnilo jedenáct hlavních trenérů za sezonu a letos jich je pryč už deset. I nad námi chvilku brousila zubatá s kosou. (směje se) Pětkrát za sebou jsme prohráli a nebylo to nic příjemného. Naštěstí jsme se z toho ale dostali, vedení nám dalo důvěru.
Jak už bylo řečeno, do Minsku jste odešel z Jihlavy, na kterou gólman Mezin nemá zrovna dobré vzpomínky. V roce 2004 hájil branku Českých Budějovic v baráži, kterou Dukla vyhrála 4:0 na zápasy...
Povídal mi o tom. Tehdy prý začínal sezonu v Německu, ale pak se zranil a odešel do Budějovic. Na Česko ovšem Andrej celkově vzpomíná rád, hlavně na české pivo. (směje se)
