"Rozchytaný moc nejsem, to je pravda, ale jsem přesvědčen, že se do toho rychle dostanu a na mistrovství světa pojedu s dobrou náladou," věří 34letý gólman, který by se při zranění Tomáše Vokouna měl stát jedničkou pro šampionát.
Jak se cítíte na úzkém kluzišti, které je v Liberci připravené s ohledem na šampionát v Kanadě?
Je fakt, že na to nejsem zvyklý. Pár tréninků mi pomohlo, bohužel led je strašně špatný. Je měkký a puky na něm skáčou. Snad se to do prvních zápasů zlepší. Na úzkém hřišti jsou jiné střelecké úhly, modrá čára je navíc posunutá výš a beci tam mají víc času na střelu. Euro Hockey Tour je důležitá akce, vždyť hrajeme o medailové pozice, ale hlavní je samozřejmě mistrovství světa a pobyt v Liberci je potřeba brát jako přípravu.
V ruské Ufě jste toho příliš neodchytal, takže důvěra reprezentačního kouče Hadamczika asi potěší.
Samozřejmě. Přiznám se, že jsem hodně přemýšlel, jestli mám jet, ale celý rok jsem se připravoval na to, že to bude moje třeba poslední sezona v národním týmu. Snažil jsem se jezdit na turnaje Euro Hockey Tour a teď bych to měl vzdát na konci? To by byla škoda. Věřím, že rychle získám herní pohodu. Ale znáte to, u gólmanů je to složité: člověk se může cítit dobře, a pak dostane tři góly z pěti střel a jde z branky. Tak či onak, půjdu do toho s čistou hlavou.
Když jste odcházel na hostování do Ruska, říkal jste, že šanci dostanete. Ale všechno bylo jinak, že? Já jsem neříkal, že šanci dostanu, ale že bych šanci dostat mohl, když za mě tolik utratili. Ze své zkušenosti bych to předpokládal, jenže nakonec to tak nebylo. Stalo se, a já se v tom vůbec nechci babrat. Takových věcí se v životě přihodí milion. Byly to jen čtyři měsíce v mojí kariéře, a to je úplně zanedbatelný čas.
Proč jste v Ufě, která získala titul, často jen zahříval lavičku?
Nebudu o tom spekulovat. Jediný kompetentní je trenér. Moje postavení v týmu se nedá logicky vysvětlit. Trénoval jsem poctivě a všechno dělal naplno. Ufa je tým, kde je velká konkurence. Nejen mezi gólmany, ale i v týmu.
Přece jen, nelitujete teď, že jste do Ruska odcházel?
Samozřejmě teď vím, že to nebylo dobré rozhodnutí. Ale mělo to i svoje výhody, z kterých jednou snad budou čerpat moje děti.
Jak to myslíte?
Samozřejmě finančně. Když se člověk v Rusku herně trápil, může se aspoň utěšovat tím, že se slušně finančně zabezpečil. Takže to angažmá mělo své stinné stránky, ale dá se na něm najít i něco málo pozitivního.
Co jste říkal výkonům vašeho nástupce v Liberci Marka Pince?
Hodně jsem to sledoval. Marek jen potvrdil své kvality a Liberci strašně moc pomohl, jen škoda, že to klukům nevyšlo a nedostali se až do finále, protože letos k tomu měli opravdu hodně blízko. Marek si určitě získal lidi na svoji stranu. Byl to dobrý krok ho sem vzít, když já jsem v zimě odcházel do Ruska.
Jenže teď jste ve zvláštní situaci. Klub chce vykoupit Pince z Vítkovic, zároveň má smlouvu s vámi. Jak tuhle nejistotu prožíváte?
Je to úplně mimo mojí sféru rozhodování. To je čistě věcí managementu, který situaci v létě určitě vyřeší. Takový je náš život – jednou jsme tady, jednou támhle.
Takže budete čekat, jak se situace vyvrbí?
Nemám na výběr. Mám v Liberci podepsanou smlouvu. Rád bych tady pokračoval a Marek taky, takže bude čistě na vedení klubu, jak se rozhodne.
Pozice dvojky by asi nebylo nic pro vás, že?
Samozřejmě že ne.
Jak tedy vidíte svou budoucnost?
Já ji zatím vidím jen v Liberci. Už kvůli rodině bych se sem chtěl vrátit, mám tady veškeré zázemí a za sebou kus odvedené práce. A taky ještě kus té neodvedené.
Myslíte mistrovský titul?
Přesně tak. Proto svou budoucnost spojuju jen s Libercem.
Kdyby za vámi přišli z nějakého ruského klubu a dali by vám lákavou nabídku, šel byste?
Poděkoval bych a nešel.
Jak jste se těšil do liberecké arény, kde jste v podstatě doma?
Každý, kdo tu jednou hrál, se sem vždycky bude rád vracet a já nejsem výjimkou. Moc se těším na zápasy s reprezentací, čekají nás kvalitní soupeři.
