Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Dominik Hašek, génius v chytání puků

20 2003
Dobrovolně se staví pod palbu. Tvrdé puky na něj sviští rychlostí až 160 kilometrů za hodinu. Nesmí uhnout. Naopak. Snaží se je svým tělem zastavit. Dráždí jej výzvy, štvou ho k nelidskému nasazení v tréninku. Nevídaná až šílená soutěživost vyšlechtila z hubeného pardubického kluka Dominika Haška nejlepšího brankáře světa Dominátora.

      Tento cyklus článků MF DNES je inspirován televizním pořadem filmové a televizní společnosti FEBIO, s. r. o., vzniká ve spolupráci s touto společností a s jejím souhlasem je pro cyklus užíván název GEN.

Teď dokonce nechal doma v Pardubicích manželku a dvě děti a v pronajatém apartmánu na předměstí Detroitu si v osmatřiceti letech sám pere, nakupuje a dokola vaří kuřecí maso a brambory. A přece je Dominik Hašek právě takhle spokojený...

Stále ho svádějí velká vítězství a v zámořské NHL si rád přivydělá i těch 200 milionů korun ročně. Čímž navíc udělá reklamu i své oděvní firmě. Nebýt "škraloupu" z květnového zápasu na kolečkových bruslích, byl by Hašek pro většinu národa nedotknutelným sportovním hrdinou, symbolem triumfu reprezentace na olympiádě v Naganu.

Jenže on letos při bezvýznamném utkání v Pardubicích surově napadl soupeře. Za ublížení na zdraví mu hrozí soud a vězení. "Pane Hašku, váš dres s číslem 39 letí do popelnice!" vzkázal mu jeden fanoušek v internetové diskusi. 

Obrátil svět na svou víru

Ve svém oboru je Hašek géniem, revolucionářem, věrozvěstem... Všemi končetinami, ba i rameny, hrudí a hlavou se vrhá vstříc kusu černé tvrzené gumy. Jeho originálnímu neučesanému stylu se kdysi v Americe vysmívali: "No ten se tam plácá, zoufalec!"

Jenže to bylo něco pro sveřepého Haška: "Já jim ukážu!" Evropa už v osmdesátých letech poznala, co ten ohebný artista na ledě svede. Hašek jako junior

DOMINIK HAŠEK (38):
"Na olympiádě v Naganu se mi splnil obrovský sen."

uchvátil v československé lize. Dvakrát ho vyhlásili nejlepším gólmanem mistrovství světa. V pyšné NHL však na cizí pocty nedbají. Když přišel do Chicaga, klidně s ním smýkli do rezervního týmu, ať si ten "přivandrovalec" zvyká.

Za pár let museli jízliví odborníci uznat, že chytat umí Hašek báječně, byť při tom na ledě nevypadá nikterak ladně. I malí Kanaďané, uneseni televizními záběry, si začali hrát na Haška a váleli se doma po parketách. "Musí to být strašně silná osobnost, když dokáže celému světu vnutit svůj styl," prohlásil před časem slavný sportovní psycholog Miroslav Vaněk.

Díky postřehu a výjimečné předvídavosti získal Hašek za oceánem snad všechny dosažitelné trofeje. Dvakrát za sebou byl vyhlášen hráčem roku, šestkrát nejlepším brankářem. Na jaře 2002 pomohl klubu Detroit Red Wings vybojovat i posvátný Stanleyův pohár pro nejlepší tým sezony.

Na vrcholu výkonnosti se Dominik Hašek ocitl v únoru 1998 na olympiádě v Naganu. V šesti zápasech s nejsilnějšími protivníky na světě pustil pouze šest střel.

Úžasné Nagano

Fantastické zákroky při prestižním Turnaji století mu vynesly nekritický obdiv milionů krajanů, podceňované české reprezentaci pak zlaté medaile. Hokejová euforie přivábila v časných ranních hodinách k obrazovkám i lidi, jež sport příliš nezajímá.

Vyhnala křepčící zástupy na náměstí, což se předtím od listopadu 1989 nestalo. "Tam se mi splnil obrovský sen," vzpomínal Hašek v únoru při pětiletém výročí olympijského triumfu. Právě jeho coby hlavní postavu mužstva zahrnuli náhle fanoušci láskou.

Hašek je bůh! Hašek na Hrad! překřikovali se. Statisíce jich pak vítaly výpravu v opojené Praze. Český sport nezažil jiný tak strhující okamžik. "Lidi si mě dokonce fotí, když na chalupě češu meruňky!" rozčiloval se pak Hašek o letních prázdninách.

A náklonnost davů se přenesla až do nedávné minulosti. "Občas za mnou přijde cizí člověk a děkuje mi za zážitky," řekl Hašek letos v únoru. Češi mu přáli i v NHL a slavili s ním v létě 2002 triumf ve Stanley Cupu. Tehdy už byl hokejovým důchodcem.

"Ztratil jsem jiskru a chuť, bez ní nemůžu hrát na nejvyšší úrovni," prohlásil. "Gólmanskou výstroj si na sebe vezmu, když půjdu na led s dětmi, abych jim něco ukázal. Jinak ne," tvrdil Hašek, když se stěhoval zpátky do vlasti. Plány měl docela usedlé: pomáhat dětem přivykat na odlišný život v Česku, psát s nimi domácí úkoly. Starat se o své firmy. Chodit dřív spát a dřív vstávat.

Návrat do zámoří

Jenže "civilní" život jej záhy přestal bavit a na jaře 2003 se Hašek rozhodl, že vzkřísí svou kariéru: "Zase mám hlad!" "Já mu hned říkal, že bez hokeje nevydrží," tvrdil jeho někdejší trenér a dlouholetý přítel Josef Bruk. "On potřebuje adrenalin, musí se někde vybít, v něčem vynikat," dodává Haškův bývalý spoluhráč z Chicaga Milan Tichý.

Brankářův comeback ovšem zastínila už zmíněná aféra. "Chudák kluk ležel na břiše a Hašek ho brutálně mlátil hokejkou za krk," svědčil jeden z přihlížejících. "Jen jsem se bránil," kontroval chladně Hašek. "Trestní stíhání mé osoby je absurdní."

Začaly se probírat svérázné rysy jeho povahy šetřivost či prchlivost. Vzpomnělo se i na dřívější skandály: v Buffalu chytil pod krkem novináře, který se mu znelíbil, porušoval dopravní předpisy, boural, řídil pod vlivem alkoholu. Výsledek vyšetřování pardubického případu se Hašek dozví asi v zámoří.

Opět chytá v NHL, kde stále patří k nejlepším. Užívá si slasti z výher. Rodinu, na níž mu velmi záleží, nechtěl podruhé v krátké době hnát na jiný světadíl, a tak přes Atlantik vyrazil sám. "Občas za mnou děti a manželka přiletí," říká. "Jinak to nešlo. Aspoň si voláme, snažíme se být v kontaktu."

Nagano 1998: Brankář Dominik Hašek zlikvidoval poslední nájezd Brendana Shanahana a český tým v semifinále vyřadil Kanadu!

Autor:


Najdete na iDNES.cz



mobilní verze