Každý, kdo sledoval triumfální návrat českých hokejistů z Nagana, si vzpomene na záběry Dominika Haška z ruzyňského letiště. Na nich pardubického rodáka vezli spoluhráči na vozíku určeném pro přepravu kufrů a geniální brankář přitom neustále vykřikoval: Naganoooo, Naganooo!
Přitom měl na hlavě bílý japonský šátek s typickým sluncem. A také na něm byl nápis. Ovšem jen málokdo tušil, co říkal. Sám Hašek to zjistil až po čtrnácti letech.
"Až zhruba před rokem jsem se náhodou dozvěděl, že na šátku bylo napsáno kamikaze. Navíc jsem ho měl opačně, takže to tenkrát v únoru 1998 mohl vyluštit jen skutečný znalec japonštiny. Ani nevím, kde jsem šátek vzal a kde nakonec skončil," řekl Dominik Hašek na středeční debatě, kterou uspořádal pardubický hokejový klub.
Dominik Hašek po návratu hokejistů z olympiády v japonském Naganu
Po boku brankáře, který dvakrát vyhrál Stanley Cup a s Pardubicemi se radoval ze tří mistrovských titulů, seděl také Vladimír Martinec - asistent trenéra Ivana Hlinky na výjimečném turnaji.
"Když jsme letěli z Japonska vládním speciálem, tak pilot Petr Jirmus musel hráče krotit. Říkal nám, že má strach o to, aby se letadlo nerozlomilo, jak hokejisti skákali a slavili. Ale čím jsme byli blíže k domovu, tím to bylo horší a horší," uvedl muž, který jako hráč a trenér dovezl z vrcholných seniorských reprezentačních akcí (MS a ZOH) těžko uvěřitelných 19 medailí, z toho sedm zlatých.
"Navíc reálně hrozilo, že s námi letadlo spadne. Všichni se nahrnuli do přední části letounu, kde byl velký salonek, a stroj se logicky začal naklánět dopředu. Petr Jirmus hráče doslova naháněl dozadu," pokračoval Martinec.
"No, ale když jsme přistávali, tak jsme myslím seděli. Alespoň někteří," rozesmál diváky Hašek a nezapomněl dodat, že nejvíce odnesl bujaré oslavy další asistent Hlinky Slavomír Lener. "Jednak jsme ho v Tokiu zbavili jeho kníru a poté se mu neudělalo úplně dobře, takže nemohl pokračovat v dalších oslavách," připomněl indispozici jinak distinguovaného kouče.
Hosty debaty zajímalo na Naganu doslova vše. Hodně se mluvilo o tom, kdo byl v kabině největší šéf. "Jednoznačně Vladimír Růžička. Ostatně proto si ho také Ivan Hlinka vybral za kapitána mužstva. Ivan věděl, co dělá. Byli totiž oba dva úplně stejní. Taky Růža musí mít vždycky pravdu a těžko se mu něco vymlouvá. Ivan chtěl, aby dělal kapitána někdo, kdo bude mít respekt a koho se hráči budou tak trochu i bát," uvedl Martinec s tím, že do nominace na historický turnaj Hlinkovi nemluvil. "To si dělal sám," dodal.
Několik lidí také zajímalo, kdy hráči i celý realizační tým začal věřit tomu, že podceňovaný český tým zlato skutečně vyhraje. "Myslím, že poprvé to padlo po semifinále s Kanadou. Takové to velké odhodlaní a sebedůvěru jsem ale cítil až ráno před finále, když jsme přišli do šatny. Tak jsme si řekli, že to vyhrát prostě musíme," uvedl Hašek.
A Martinec doplnil jednu zajímavou okolnost, která Čechům v Japonsku pomohla. "Během turnaje nám hodně začali fandit domácí diváci. Řekl bych, že jsme Japoncům byli sympatičtí. Naši kluci nebyli namyšlení jako Kanaďani nebo Rusáci," dodal Martinec.
Dominik Hašek
Vladimír Martinec
Při debatě se dostalo však i na pardubické vzpomínání. Ostatně oba vynikající bývalí hokejisté spolu vybojovali titul v roce 1989. Poslední socialistický ročník ligy vyhrál Martinec jako trenér a Hašek jako opora v bráně.
"Vyhráli jsme čtvrtý finálový zápas v Trenčíně, ale nebylo to jen tak. Sice jsme po pardubických zápasech vedli 2:0, ale třetí jsme prohráli a také jsme věděli proč. Slováci věděli, že když bydlíme ve svém oblíbeném hotelu, tak Duklu vždy porazíme, a tak nám řekli, že je tam plno. Ovšem Bohouš Šťastný nějak dokázal na druhý den v hotelu místo najít, a tak jsme se ráno stěhovali. No a titul byl doma," vzpomínal Martinec.
