„Nechci, aby to znělo namyšleně. Ale naší lajně to lepí už dlouho, jde jen o to, jestli šance využijeme nebo ne. Je až neskutečné, jak nám to funguje. A já jen doufám, že v tom budeme pokračovat,“ ťukal si Kubalík na zuby před kabinou stavangerské DNB Areny.
Aby ta slova nezakřikl. Šestkrát se trefil v přípravných zápasech, teď na tuhle bilanci navázal v Norsku.
Popravdě, nebojí se trenéři, že jim ještě před začátkem extraligy zmizíte v KHL, kde vás na jaře draftovala Ufa?
(smích) Tak to určitě ne. Teď je situace vyřešená, nad tím nepřemýšlím, soustředím se jen na Plzeň.
První zápas v Lize mistrů a jasná výhra. Jak hodnotíte zápas s norským šampionem?
Jsem rád, že první krok ve skupině se nám povedl. Chceme určitě postoupit dál, o to důležitější bylo dobře začít. Odehráli jsme opravdu hodně dobré utkání, snad kromě úvodních pěti minut, kdy jsme se na ledě trošku poznávali. Ale rychle jsme se do toho dostali, byli jsme šikovnější a hráli hlavně v jejich pásmu. Oni sice hodně napadali a hráli dobře do těla, ale nás výborně vzadu podržel Machy (brankář Machovský). To nám dalo klid.
Dvakrát jste se trefil ve druhé třetině a pokaždé z pravého kruhu nad lapačku gólmana Smithe. Vaše oblíbené místo?
Já se spíš snažím střílet na místa, kam to gólman z té dané pozice nečeká. Při té první ráně toho moc neviděl, Kráca (Kracík) mi přenechal puk a ještě před ním přejel. Druhý gól? Byla tam malá mezírka, zkusil jsem ji trefit. To se povede z deseti pokusů tak jednou.
V závěru jste mohl završit hattrick při sólovém nájezdu, nakonec ale puk do sítě dostal až dojíždějící spoluhráč Indrák.
Zpětně jsem trochu naštvaný, jak jsem to udělal. Mohli jsme jet sami ve dvou na gólmana, ale já do toho trošku kopnul a vzal to na sebe. Možná jsem měl přihrávat, ale jsem zastáncem názoru, že když jedou dva na nikoho, vždycky puk skončí někde v rohu. Takže jsem rád, že to dopadlo takhle a Míra puk doklepl do prázdné branky.
Vtáhla vás Liga mistrů?
Jasně! Člověk má v hlavě, že Liga mistrů je hlavně fotbal. Největší soutěž na světě, jsou tam peníze, spousta fanoušků... Tady je to jiné, nejsou peníze, nejsou lidi. Ale pořád je to Champions League. Potkáme jiné týmy než v extralize, to je pro mě vždycky motivace. Už se těším na příští víkend do Nitry, slovenský hokej moc zmapovaný nemám a jsem zvědavý.
Ve Stavangeru jste měli i dva fanoušky, mladý pár v modro-bílých dresech. Překvapilo vás, jak dlouhou vážili cestu?
Pokud si dobře pamatuju, viděl jsem je za poslední rok úplně na každém našem zápase. Taková podpora je naprosto super. Všude okolo lidi křičeli: „Oilers, Oilers!“ a mezi nimi jsou najednou dva Plzeňáci, kteří si mohli zakřičet gól.
Když jsem s nimi chvíli mluvil před utkáním, říkali, že jsou z Rakovníka. Že si prostě Plzeň vybrali jako svůj klub...
Fakt? Tak tím lépe a klobouk dolů před nimi!
